obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Čas zapomnění

Čas zapomnění

Tato recenze mi trvala déle, než je zdrávo, ale mělo to hned dva důvody. Tím prvním bylo to, že doteď přemýšlím, jaký mám na knihu názor, resp. na její téma, názor na Čas zapomnění jako celek mám od začátku jasný, jak se dočtete následovně. A ten druhý důvod je poměrně veselého ražení… já prostě nemohla najít žádný vhodný most, na kterém bych mohla udělat adekvátní fotku k této recenzi (jak se výsledek nakonec zdařil, posuďte sami). 😀

.

Chci k mámě, ale…

Malý Noe je školčátko, čtyřleťák, dítko počaté na exotické dovolené s náhodnou známostí, ale mimořádně nadané. Ví o věcech, s nimiž se nikdy nesetkal a nikdy je nazažil, takové podrobnosti, že tím udivuje všechny okolo.  Navíc má panickou hrůzu z koupání, ztropí u toho vždy takovou scénu a tak vytopí koupelnu, že se jeho matka Janie do této kratochvíle moc často nepouští, proto jistý, ehm, sociální zápach je na běžném denním pořádku. (Ochránci dětí si rvou vlasy, že?) Noční můry, které Noema provází od nepaměti, po nichž vždy kňourá, že chce domů ke své mamince, ničí nervy i život Janie… Když už neví, co dál, vyhledá pomoc odborníka. Ne jednoho, až se dostane do rukou dr. Andersonovi, specialistovi na reinkarnaci. Byť tomu nevěří, je to její poslední naděje, než se rozhodne přijmout diagnózu schizofrenie… Jaké je její překvapení, když je jednoho dne Anderson postaví před dveře, kde má údajně bydlet Noemova původní máma, která již čtyři roky postrádá svého syna…

.

Útrapy

Janie je svědomitá máma, takovou by si přálo mít každé dítě. Jako matka samoživitelka má život velmi těžký, ale snaží se jím protloukat, jak nejlépe dovede. Její nezdolnost by jí mohl kdekdo závidět. Snaží se přesvědčovat své okolí, že její syn je nadaný, chytrý a je v pořádku, ale sama o tom v duchu pochybuje. Podřizuje mu celý svůj život. Oplátkou jí je sice relativně hodné dítě, ale také velmi zvláštní dítě. Každodenní utrpení vycházející ze vzájemného nepochopení, Noemova neustálého dožadování se cizí mámy, ji ubíjí. Pokus vyřešit problém s odborníky selhává x-krát po sobě. A dr. Anderson? Ten člověk v ní nevzbuzuje valnou důvěru, ale tonoucí se stébla chytá. On sám se však chytnul Noemova případu jen proto, že potřebuje dokázat odborné veřejnosti, že existují i silné americké případy, které možnost reinkarnace duše dokazují… Jenže mu nezbývá mnoho času… Všichni hrdinové řeší svůj vlastní problém, sice se jejich životy protínají, ale jedou si po vlastních zájmech… do té doby, než jim dojde, že jim na sobě navzájem záleží víc, než na čemkoliv jiném…

.

Reinkarnace

No věřili byste tomu, že vaše duše se může po smrti usídlit v těle jiného člověka a vy budete žít v něm? Jsou ale studie, které dokazují, že to možné je… zejména, pokud jste v předchozím životě zemřeli násilnou smrtí. Na vašem těle se pak mohou vyskytovat „znamení“ signalizující předchozí život, resp. jeho konec. Osud malého Noema mě zaujal, protože tak realisticky vylíčené prožívání někoho, kdo bojuje s dvojakostí své duše, nemohl zapůsobit jinak. Noemův pohnutý osud poukazoval na jev, o němž se mezi lidmi jen šeptá, málokdo tomu věří, sama nevím, co si mám o tom myslet. Věřit, nebo odmítat… nevím. Jen vím, že jsem touto knihou byla fascinována. Kniha vyvolává ve čtenářích soucit (s oběma maminkami), potřebu ochraňovat (zejména Noema, ale paradoxně i dr. Andersona, nebo členy původní rodiny), nutí věřit, i když nevěříte…

.

Očištění

Jestli mi něco tato kniha dokázala, pak to, že pokud se člověk podívá pravdě do očí, tak dojde k očištění. Svým očistcem si v knize prošel každý – Anderson hledající smysl své práce a uznání, Janie hledající útěchu ve své zoufalé situaci, Noe hledající svou původní rodinu, Denise a její starší syn Charlie, kteří se museli nejprve smířit se zmizením (a asi smrtí?) svého nejmladšího člena rodiny Tommyho a nyní s tím, že by snad mohl být… ale to je blbost… Anebo ne…? Hlavní myšlenkou tohoto románu však není přesvědčit čtenáře o tom, že reinkarnace existuje, spíš se snaží poukázat na další rozměr mateřské lásky, rodinných pout, nutnosti důvěřovat (si), věřit, i když naděje už dávno umřela, a být spolu za všech okolností… Je to kniha naplněná lidskostí, láskou v mnoha podobách, spoustou hlubokých myšlenek a syrových životních mouder. Čte se sama, byť řeší tak kontroverzní téma.

Pro mě to byla zajímavá první zkušenost s touto problematikou, oslovila mě, donutila hodně dlouho přemýšlet.  Ta knížka byla doslova odporně přesvědčivá a já nevím, jestli teda věřit nebo ne… Donutila mě to prožít spolu s hrdiny knihy. Nejen za to 8/10.

.

Za recenzní výtisk děkuji mnohokrát nakladatelství Euromedia Group (a za zpožděnou recenzi si sypu popel na hlavu).

.

Autor: Sharon Guskinová

Název v orig.: Thr Forgetting Time

Nakladatelství: Euromedia Group

Vydáno: 2016

Počet stran: 352 s.

Fotka k recenzi (díky bohu za ten most!!!): L&P

Autor recenze: Pavlína

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<