obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Dárek na rozloučenou

Dárek na rozloučenou

Každý z nás dostal alespoň jednou v životě od někoho dárek. Většinou si pod tímhle pojmem představíme nějakou milou věc, příjemné překvapení, které nám udělá radost a zlepší náladu. Ale ne každý dárek bývá radostný. A někdy nám místo pouhé nálady může změnit i život.

 

Ztráta

Melissa přišla o maminku, když jí bylo osm. Tehdy její matka zemřela na rakovinu a Melisse po ní nezůstalo nic víc, než pár mlhavých vzpomínek a několik historek, které občas vypráví její otec. Teď je jí 25, má přítele Sama, který se ji snaží přemluvit, aby si ho vzala, tak trochu začínají plánovat společnou budoucnost. Ze smrti matky se už docela vzpamatovala, na rozdíl od svého otce, který se nemůže odpoutat od vzpomínek na Eleanor a ani po 17 letech nebyl schopný navázat jakýkoli další normální vztah.

 

Nečekaný dárek

Jednoho dne je ale Melissa pozvaná do kanceláře rodinného právníka a ten jí předá balíček, prý „dárek“ od matky, který měla Melissa dostat až po dovršení svého dvacátého pátého roku života a po splnění několika dalších podmínek, které si Eleanor před smrtí stanovila. Není to jen tak ledajaký balíček, je to deník s recepty, vzpomínkami, radami a pocity, který Eleanor psala v době, kdy jí nezbývalo mnoho času.

Pro Melissu je tento „dárek“ od matky šokující. Z počátku se s deníkem nesvěří ani svému otci, ani Samovi, chce si jej přečíst v klidu sama. Protože deník neobsahuje jen pozitivní a veselé historky z Melissina dětství, ale i depresivní zpovědi plné emocí z Eleanořiných posledních dní, je na Melisse vidět špatné psychické rozpoložení, kterého si všimne Sam. Nakonec Melisse nezbývá nic jiného, než se mu s deníkem svěřit. Oba se potom musí potýkat s mnoha nepříjemnými otázkami – Jak o deníku říct Melissinu otci? Není lepší mu některé části zatajit? Jak velká je pravděpodobnost, že Melissa zdědila tuto agresivní a zákeřnou formu rakoviny? A pokud ji opravdu zdědila, bude s ní chtít Sam zůstat i s vyhlídkou toho, že spolu nikdy nebudou mít dítě a i ji samotnou velmi brzy ztratí tak jako Max (Melissin otec) Eleanor?

Kniha je zároveň smutná a depresivní, ale i veselá. Nálady při jejím čtení se mi střídaly velmi často.

 

Pár nedostatků

Jsou zde použity čtyři pohledy vyprávění – forma deníku (i s recepty), který zanechala Eleanor Melisse, vyprávění z pohledu Melissy a Maxe ze „současnosti“, a z pohledu Eleanor z posledního roku jejího života (z doby, kdy deník psala). Tenhle střídavý styl vyprávění autorka podle mě moc nezvládla. Každá kapitola je nadepsána jménem člověka, z jehož pohledu vyprávění bylo, ale i tak jsem byla většinu času dost zmatená a ztracená. Hlavně ve chvílích, kdy jednu kapitolu začala Melissa, v půlce byla rozdělena deníkovým úryvkem, ale po něm jakoby nic navázala Eleanor.

Další, co mi v knize chybělo a co se autorce příliš nepodařilo, bylo vytvoření nějakého napětí. Situací, které by se daly využít, bylo v knize mnoho. Vždycky byl naznačen nějaký děj, který potom ale nebyl dotažen do konce (pubertální kluk, který se v noci nevrátí domů a má nedostupný telefon; hořící škola, kde je třída žáků uvězněna v prvním podlaží; srážka s motorkou…). Takovýchto situací je tam mnoho. A i když je tohle vlastně spoiler (a já sama je v recenzích nesnáším), tak myslím, že mi ho po přečtení knihy odpustíte. Protože už po prvních dvou úplně nesmyslně vyřešených a vůbec nerozvinutých napínavých situacích vám bude jasné, že autorka tohle prostě neumí. Nebo možná umí, ale nechtěla zastínit své hlavní téma nějakým odbočením od příběhu. Musím říct, že mě to asi v půlce knížky začalo pořádně štvát. Ale pak jsem si na tom našla to lepší, začala jsem příběhu vymýšlet vlastní pokračování a bavila se tím, jak autorka ze svojí nadhozené situace vždycky trapně vycouvá.

 

… ale i podařené pasáže

Co se jí ale musí nechat, skvěle popsala emoce a pocity, ať už u Melissy, když si pročítala deník své matky, nebo u Eleanor, když zápisky pro dceru sepisovala, nebo v neposlední řade u Maxe, který se stále nemůže vypořádat se smrtí své milované ženy. Do všech těch postav se jde krásně vcítit, prožít s nimi to, co si prožívají i oni, a i když je to často smutné a depresivní, je to vlastně i „pěkný“ zážitek, protože ne ve všech knihách se tohle autorům podaří.

 

Neobvyklý vzhled

A teď něco k zpracování knihy samotné. Na první pohled zaujme její vzhled. Ani ne tak obálka, i když ta se hodně podařila a vystihuje atmosféru knihy, ale ořízka desek, která je hodně neobvyklá. Vlastně jsem se s takovým zpracováním setkala poprvé a líbilo se mi. Tedy, až do doby, než jsem zjistila, že se knížka odírá víc než normálně a musela jsem si na ni sehnat průhledný obal :-D. A další věc, co zaujme na první pohled – gumička na knize. Na co gumička? Znáte takové ty situace, že někam jedete, hodíte knihu do batohu mezi ostatní věci, a pak zjistíte, že se třeba pootevřela a vypadla vám záložka? Touhle gumičkou, která je připevněna na zadní straně desek, zpevníte knihu tak, aby neměla šanci se sama otevřít. Je to skvělý nápad, tohle jsem na žádné knize také ještě neviděla.

Za mě má kniha 4.5/10. Sice mě celkem bavila, byla pěkná, autorka zvolila dobré téma, ale jak jsem říkala už předtím, neuměla využít talent a vložit do knížky ještě něco navíc, nějaký alespoň trochu napínavý nebo odlišný prvek, který by knihu víc oživil.

 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Euromedia.

 

Oblíbený citát:

„Občas ho s nádechem provinilosti napadlo, jak tehdy v těch hektických dobách toužil po chvilkách času, které by měl jen pro sebe, a jak si je vychutnával. Jít si sám zaběhat. Jet sám do práce. A teď? Když dítě odroste a ty chvíle samoty jsou stále delší a delší?“ (str. 101)

 

Autor: Teresa Driscollová

Název v orig. (angl.): Recipes for Melissa

Nakladatelství: Ikar

Vydáno: 2016

Počet stran: 285 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Lucka

Rating: 2.25. From 1 vote.
Please wait...
4 thoughts on “Dárek na rozloučenou”
  1. Katy Červenec 26, 2016 on 12:06 pm Odpovědět

    Je docela škoda, že to autorka více nerozvinula. Na knihu jsem se dívala na buu a rozhodovala se jestli si ji pořídit. Nakonec vyhrálo Me before You a nelitovala jsem toho a jak koukám ani nelituju. Nicméně se stejně hodlám do knihy pustit, připomíná mi to recepty, které mám po své babičce 🙂
    Katy

    • Lucie Červenec 27, 2016 on 5:49 pm Odpovědět

      Me before you je skvělá volba, i když teda taky smutná knížka. Viděla jsi už film? 🙂 Tuhle si určitě zkus přečíst taky, třeba Tě osloví o něco víc než mě, zvlášť, pokud máš doma podobné recepty po babičce 🙂

  2. Šárka Srpen 3, 2016 on 8:23 pm Odpovědět

    Zatím první recenze, kterou na knihu čtu a docela mě mrzí, že nijak zvlášť pozitivní. Knihu mám objednanou, tak jsem zvědavá, jak mi sedne. Nicméně… recenze moc pěkně zpracovaná 🙂

    • Lucie Srpen 8, 2016 on 12:30 pm Odpovědět

      Děkuju za pochvalu 🙂 S tou knížkou uvidíš, třeba to nakonec nebyla tak špatná volba a kniha ti sedne líp, než mě. Dívala jsem se i na různé komentáře a recenze jiných čtenářů a názory na ni jsou dost rozporuplné

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<