obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Dcera někoho jiného

Dcera někoho jiného

Noční únos

Jedním z největších strachů všech rodičů je, že by se jejich dítě mohlo ztratit. A když se to opravdu stane a takové ztracené dítě se po letech opět objeví, jsou rodiče schopni uvěřit všemu a vůbec si nepřipustí, že by se mohlo jednat o někoho jiného. I když v tom dospělém člověku, který se vrátil, už moc rysů ze svého malého děťátka nevidí.

Julie se ztratila, když jí bylo třináct. A nešlo o jen tak ledajakou ztrátu – v noci ji unesl z domu neznámý muž. Celá událost měla dokonce svědka, Juliinu mladší sestru Jane, která vše pozorovala ukrytá ve skříni a měla takový strach, že probudila rodiče až mnoho hodin po únosu.

.

O osm let později…

To se stalo před osmi lety a po Julii jako kdyby se od té doby slehla zem. Matka se stále poměrně hodně topí ve svých pocitech a myšlenkách, vše dává z velké části za vinu své mladší dceři, otec se snaží po Julii stále pátrat a Jane od tohoto všeho utíká a raději se přihlásila na univerzitu, která je velmi vzdálená od domova. Tento smutný život naruší návrat 21leté ženy, která tvrdí, že je ztracenou Julií – Julií, která sice celé roky žila v luxusní vile, ale v zajetí a navíc byla pravidelně znásilňována. Rodiče se snaží Julii co nejvíce pomoct, aby se dostala zpátky do normálního života, brzy ale mnoho věcí nesedí a některá zjištění jsou poměrně zavádějící – jak to, že má Julie mobil a nikomu o něm neřekla? Proč při výsleších lže? A proč přestala chodit na pravidelná sezení s psycholožkou, ale i přesto mizí z domu a tváří se jako že nic? Největší pochybnosti zaseje soukromý vyšetřovatel, který se ozve matce Julie s podezřením, že Julie není ve skutečnosti Julie, ale cizí osoba, která se za ni jen vydává, a žádá od ní pomoc, aby své tvrzení mohl dokázat. Kývne matka na tuhle podivnou spolupráci, která by mohla dokázat, že Julie není její ztracenou dcerou, což by také mohlo znamenat, že by svou holčičku ztratila podruhé?

.

Už vím, jak skončí! … Nebo ne?

Kniha se od začátku tváří, jako že vám autorka vyložila všechny své karty a že vám vše důležité řekla již na začátku a v dalším ději, v podstatě až do samého konce, se už nic překvapivého nedozvíte. Ovšem jak už to tak bývá, zdání klame, a i když na nás autorka tlačí poměrně nenápadně, pomalu nás dostane přesně tam, kde nás chce mít, aniž bychom si to uvědomili. A přesně tohle tajemno a vodění čtenáře za nos si udrží až do závěrečného rozpletení celého děje, kde vám vyvrátí všechny vaše teorie, na které vás předtím nachytala (tyto mylné teorie celou dobu podporuje, i když nikdy ne přímo, ale i tak je to dělá důvěryhodnějšími).

.

A to je zase kdo?

Byť se kniha obsahově tváří jako jednoduché a oddechové čtení, je to přesně naopak. Nezmínila jsem totiž druhou, trochu zvláštní a složitou dějovou linku. Tou hlavní je samozřejmě současnost, kterou prožíváme pohledem matky. Tyto kapitoly se ale střídají s kapitolami o neznámé dívce, která svůj příběh vypráví retrospektivně, tzn. od současnosti do minulosti. A protože má svou minulost opravdu složitou, plnou falešných identit a změn jmen, netrvá dlouho a čtenář se v knize ztratí. Téměř každou novou kapitolu začíná dívka s novým jménem, případně beze jména, a vy celou dobu tápete, jestli je to ještě pořád ona nebo už ne, jestli příběh této kapitoly směřuje k ději té předchozí, nebo jestli se z téhle dívky vyklube úplně někdo jiný.

I já jsem se v tom hodně ztrácela a často jsem byla úplně mimo, a to jsem přitom na podobné čtení zvyklá. Jsem schopná přečíst si díly nějaké knižní série na přeskáčku a potom si děj seskládat dohromady tak, jak patří, ale tahle kniha byla moc vysoký level i na mě, a i když jsem na konci zvládla pobrat celý příběh tak, jak se odehrál, rozhodně se nečetla ani trochu snadno.

.

Z knihy mám trochu rozporuplný pocit. Bylo v ní něco, co mě pohánělo a co mě nutilo číst dál, i když nedokážu říct, co to bylo, protože jak jsem už zmínila, knížka v podstatě v průběhu postrádala nějaké větší překvapení nebo napětí. Autorka nám sdělila vše potřebné už na začátku a pak s těmito informacemi pracovala, a i když se občas objevila nějaká překvapující část, tak to nebylo až takové, protože akorát ve vhodný okamžik vytáhla něco, co čtenář už dávno věděl. A to nejlepší si nechala, jak jinak, na konec, který bych ale možná čekala trochu rozvláčnější a ne tak urychlený, vzhledem k předchozímu ději. I přes to se mi ale kniha líbila a asi si ji přečtu v budoucnu znovu (vlastně mě to docela láká i teď, protože knihu, a zvlášť její retrospektivní části, uvidím v úplně jiném světle). Za sebe hodnotím Dceru někoho jiného 7,5 z 10, protože mi v ní něco chybělo, ale na druhou stranu mě i tak dokázala naprosto pohltit a vtáhnout.

.

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Euromedia Group.

.

Autor: Amy Gentry

Název v orig.: Good as gone

Vydáno: 2017

Nakladatelství: Ikar (Euromedia Group)

Počet stran: 264 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Lucka

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<