obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Dcera

Dcera

Už jsme tu napsaly poměrně hodně recenzí, abyste si k nám zvládli alespoň trochu přiřadit, které žánry knih čteme nejčastěji. A tak vás možná překvapí, že o téhle knize píšu já, a ne Pavlína (ale bude ji číst taky, ze série Selekce jsme byly nadšené obě). Je pravda, že podle obalu bych o knihu asi ani nezavadila pohledem, tohle není zrovna ten typ obálky, kvůli které si knihu půjčím, aniž bych věděla, o čem je. Ale příběhově je naprosto skvělá a originální.

.

Vynucená Selekce

Kdo četl sérii Selekce (stal se z toho takový hit, že asi všichni, co?), tak si jistě dovede představit, o čem by mohla být Dcera, která je jakýmsi čtvrtým, navazujícím dílem. Opět se setkáme s Maxonem a Americkou, ale tentokrát jen okrajově. Jsou totiž dospělí, zastávají funkce krále a královny a mají spolu čtyři děti. A právě s jejich nejstarší dcerou, Eadlyn si znovu prožijeme Selekci, tentokrát ale naopak.

Po zrušení kast a sjednocení obyvatelstva nastávají v zemi nepokoje. Král Maxon se snaží neútěšnou situaci co nejdříve vyřešit, ale potřebuje získat čas, aby se obyvatelé alespoň trochu zklidnili, a on mohl vymyslet nějaký pořádný, funkční plán. S tím by mu měla pomoct osmnáctiletá dcera Eadlyn, a to tak, že vyhlásí Selekci, aby se  měli lidé čím bavit. Víceméně, věk na vdávání už má, měla by si pomalu hledat manžela, který jí bude po boku, až bude vládnout celé zemi. Eadlyn se ale do vdávání vůbec nechce. Nedovede si představit život bez svobody, život, který by měla pevně svázaný ještě s někým dalším, komu by musela podřizovat svá rozhodnutí a svůj volný čas. Nakonec ale na Selekci přistoupí, aby udělala otci radost a pomohla mu, ale s jednou podmínkou – má tři měsíce, pokud si do té doby svého budoucího chotě nevybere, může Selekci odvolat i bez toho, aby z ní vyšla s manželem. Král Maxon souhlasí a Selekce může začít. Eadlyn se nejdříve svého přesvědčení nikoho si nenajít a s nikým se příliš nesblížit drží. Pak se ale její plán začne pomalu hroutit…

.

O vdávání ani muk

Kniha je tematicky stejná, a zároveň úplně jiná, než Selekce. Pokud si myslíte, že se autorka touhle knihou jen sveze na slávě a úspěchu těch předchozích, a vlastně v podstatě nic nového nevymyslí, budete mile překvapení. Ono to tak totiž nevypadá, ale ač stejné téma, nových podnětů se tu dá vymyslet spousta. Například  vytvořit oproti Maxonovy a Americe, kteří byli hr do toho, aby se zamilovali a vznikla mezi nimi láska na první pohled, princeznu, která se vdávat vůbec nechce, a dělá všechno pro to, aby případné zájemce odradila, byl senzační nápad. Soutěžní Selekce z Dcery tak dostane oproti té předchozí úplně nový rozměr, je daleko vtipnější a čtivější, zábavnější. Každou chvíli jsem s pobavením čekala, co nového si Eadlyn na kluky v soutěži zase vymyslí, jakou vtipnou hláškou je uzemní, nebo jak bude reagovat na komentáře okolí o tom, že by si měla konečně někoho najít (tohle mě bavilo extra moc, mám to doma dost podobné ).

.

Jak to asi skončí?

Dcera je tematicky hlavně o lásce, stejně tak, jako byla Selekce, Elita a První. A stejně jako v již zmíněných knihách, v i téhle je hodně vedlejších témat, které vás chytí, důležité otázky, na které budete chtít znát odpovědi. Ostatně, díky tomu, že tam tahle vedlejší témata nechybí, jsem si knihu přečetla i já. Ne, že by mě nezajímalo, zvlášť u Eadlyn, koho si nakonec vybere, navíc, taky mám pár favoritů, kteří jsou mi sympatičtí, a kterým bych to přála, ale bez všech těch věcí okolo by to nebylo ono… To by byla klasická dívčí slaďárna a to bych prostě nedala. Ale takhle můžu řešit, jestli si nakonec Eadlyn přece jen někoho vybere nebo ne (jasně, že určitě ano (to není spoiler, jen doměnka, kniha bude mít pokračování, skončila dost otevřeně), ale kdyby náhodou ne, bylo by to hodně velké překvapení a vlastně zase něco, čím by Cassová zvětšila míru originality, protože všechny podobné knihy končí stylem „a žili spolu šťastně až do smrti“). Nebo třeba to, jestli a jak se podaří uklidnit situaci v zemi. A také, jestli obyvatelé přijmou historicky první ženu, která usedne na trůn. A tak podobně…

.

Skvělý obal

Obal knihy, jak jsem už říkala, mě osobně ze čtenářského hlediska moc nezaujal, protože když je na něm dívka v princeznovských šatech, tak to na první pohled není úplně něco, co bych chtěla číst. (Měli jste vidět ty pohledy doma, na podobné knihy u mě nejsou zvyklí, takže v momentě, kdy jsem ji vytáhla, začaly padat věty jako „A to je jako tvoje?“ „To fakt čteš?“ „Musíš, nebo chceš? Spíš musíš, co?“ ) Ale to nic nemění na faktu, že ta obálka je jinak nádherná. Fotograf i grafik odvedli opravdu výbornou práci. Jsou na ní skvěle sladěné barvy, a přitom pěkně vynikají i všechny nápisy. A když jsem se na knihu zadívala trochu déle, měla jsem pocit, že se buď dívka nebo sněhové vločky (nebo co jsou ty bílé flíčky kolem ní) pohnou a vystoupí z ní.

.

Jsem z knihy hodně nadšená, možná i trochu víc, než z předchozích dílů, asi hlavně proto, že jsem v Eadlyn a jejím chování částečně našla i sama sebe – tím u mě kniha o hodně stoupla. Přečetla jsem ji poměrně rychle, vlastně první víc jak půlku jsem přelouskala jako nic během jedné delší cesty vlakem. Nemůžu se dočkat dalšího dílu (to poslední dobou říkám u hodně knížek, doufám, že ta pokračování nevyjdou všechna zároveň ). Hodnotím ji 8,5/10.

.

Oblíbený citát:

„,Víte, podle mě je agresivita, jak u mužů, tak u žen, znakem slabosti. Mnohem větší dojem na mě udělá, když někdo zvládne vyřešit napjatou situaci slovy.‘ Z jeho očí bylo poznat, že v myšlenkách je někde jinde a v jinou dobu. ,Možná proto mám rád jazyky. Můj otec vždycky říkaval: Eikko, slova jsou zbraně. Jiné nepotřebuješ.‘“ (s. 222–223)

.

Autor: Kiera Cassová

Název v orig.: The Heir

Vydáno: 2016

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 320 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Lucka

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<