obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Divergent Czech

Divergent Czech

Další recenzi přidávám po docela dlouhé době. Není to tím, že bych neměla čas na čtení (na to si najdu čas vždycky ;-)), nebo že by mě kniha až tak extrémně nebavila. Ale protože máme s Pájou často dost podobný vkus na knihy, tak se stává (tak jako se mi to stalo teď), že čtu něco, na co už tu recenze je.

 

Divergent Czech x Divergence

Konečně se mi dostala do rukou Divergent Czech. Na tuto knihu jsem se hrozně moc těšila, protože sérii Divergence jsem zhltla hned, jak vyšla, a byla jsem z ní úplně nadšená. (První díl mě tehdy zaujal tak moc, že jsem si ho vzala s sebou i na zkoušky z autoškoly. A pak to vypadalo tak, že když jsme měli po prvním testu a čekali na jízdy, všichni kolem mě nervózně kroužili po parkovišti a já seděla na schodech a četla jsem si :-D). Věděla jsem, že Divergent Czech nebude mít s původní sérií nic moc společného, protože (pro toho, kdo tuhle knihu nezná) nakladatelství CooBoo, které vydalo sérii Divergence v češtině, vyhlásilo soutěž, jejímž zadáním bylo napsat povídku o určité divergenci (odlišnosti), ale autoři nesměli kopírovat původní příběh Veronicy Roth nebo z něj jakkoli vycházet.

 

9 povídek

Kromě jedné z celkových devíti povídek jsou pro mě všechny od neznámých autorek. Ty se zaměřily na různé druhy odlišností.

První je ze světa, kde jsou dívky ohroženy nemocí, tzv. hemofilií, jež je pro ně nebezpečná, a musejí podstoupit operaci. Po ní se stávají neplodnými a dostanou se do nejnižší společenské vrstvy.

Druhá je o chlapci, který jede na prázdniny k babičce. Vrátí se mu ale vzpomínky na loňské léto a na příšerné tajemství, které je s ním spojeno. A kromě vzpomínek a vlastního svědomí jej začnou pronásledovat i různé nadpřirozené věci a jevy.

Třetí povídka je z budoucnosti, kdy lidé nemluví a dorozumívají se pouze gesty a posunky. V téhle době potká mladá dívka slepého chlapce, který mluvit umí. Jak se s ním ale má dorozumět, když ona nemluví a on její gesta nevidí?

Ve čtvrtém příběhu umí lékaři vypočítat délku života jednotlivých lidí, přesněji řečeno – kolik úderů srdce jim zbývá do smrti. A tak se lidé snaží žít, co nejklidněji to jde – neprožívají žádné emoce, nedělají prudké nebo rychlé pohyby, většinu času jen relaxují. Takový život ale není nic pro Zacha, a tak se chová, jako by mu na ničem nezáleželo.

Další povídka je opět o nevidomém člověku. Tentokrát je příběh vyprávěn slepou dívkou, jejímž největším přáním je vědět, jak vypadají jednotlivé barvy.

Pátý příběh vypráví dívka Jules, u níž se díky závěrečným zkouškám projeví divergentní DNA. Po testu se omylem upíše ke spolupráci na projektu testování lidské odolnosti a s ostatními divergentními se každý den stává postavičkou v počítačové hře, ve které bojuje o holý život.

Šestá povídka má název Komplikovaný porod. Svět sužuje tzv. vodní nemoc. Tou se i přes bezpečnostní opatření nakazí hlavní hrdinka knihy, jež čeká dítě. Na nemoc se u ní ale nepřijde včas a dítě se narodí také nemocné – s žábry. V téhle chvíli nezbývá než dítě usmrtit, nebo jej tajně zachránit.

Předposlední povídka je o Petrovi, který hodně kouří, chodí za školu a neváží si života. Při jednom takovém záškoláctví se potká s malou Terezkou, jíž zbývá už jen pár týdnů života, protože trpí rakovinou. Už nemůže chodit do školy, i když by moc chtěla, a nesnáší kuřáky. Podaří se jí přimět Petra, aby svůj životní styl změnil?

A poslední povídka je o dívce, jíž se nikdo nesmí dotknout (jenom přes oblečení), protože jí v místě doteku okamžitě vyrostou sedmikrásky. I přesto si chce Daisy najít přátele a v budoucnu třeba i partnera, ačkoliv je to hodně těžké.

 

Různorodost

Tahle kniha se mi moc líbila – a to ze dvou důvodů. Prvním je samozřejmě to, jak je napsaná, všechny povídky jsou originální, některé napínavé, některé smutné, některé jsou o lásce, prostě každá je jiná a jde tu krásně vidět různorodost lidí, kteří se na knížce podíleli. Nechci úplně říkat, která povídka je podle mě nejlepší a která je nejhorší, líbily se mi opravdu všechny, i když přiznávám, že jednoho favorita přece jenom mám.

 

Skvělý nápad

A druhým je samotný nápad nakladatelství dát prostor „neautorům“, aby se projevili a ukázali svůj talent. Hodně lidí sice publikuje své výtvory na internetu, má založeno nějaký svůj blog, šíří své povídky mezi kamarády a fanoušky, ale většině se nepodaří oslovit tak velkou skupinu lidí, jako když jim vyjde kniha. A samozřejmě málokdo má na to, aby si vydal knihu na své vlastní náklady. Takže jsem z tohoto projektu opravdu nadšená, doufám, že to není poslední kniha povídek vzniklá na základě soutěže, protože se opravdu moc povedla a byly vybrány úžasné povídky od talentovaných lidí.

 

Povídky k zamyšlení

Měla jsem knihu přečtenou poměrně rychle, ale nedokázala jsem ji přečíst jedním dechem tak jako většinu skvělých knih. Skoro po každé povídce jsem si musela dát chvíli pauzu, trochu o ní popřemýšlet, vstřebat ji, u některých mě dokonce i napadalo, jak by se mohl příběh rozvinout dál, protože z některých by se dala napsat celá nová kniha.

 

Takže podle mě se kniha zkrátka hodně povedla. Určitě by bylo fajn, kdyby nebyla poslední svého druhu a kdyby CooBoo (nebo i jiné nakladatelství) dalo občas prostor svým fanouškům a čtenářům v podobných soutěžích. Za sebe bych knihu ohodnotila 7/10.


Oblíbený citát:

„Vy nežijete, Steph, ale jen přežíváte. To podle mě není správný. Mně je jedno, kolik času mám do konce, protože já si chci každý den užít tak, jako by byl poslední. A když lezu, když mi srdce buší tolik, až mám pocit, že mi zlomí žebra, když balancuju ve vzduchu, když uklouznu a zase se chytím, cítím se naživu nejvíc.“ (s. 90, Srdcetep)

 

Autor: kolektiv

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2015

Počet stran: 175 s.

Fotografie k recenzi: L&P

Autor recenze: Lucka

Rating: 3.5. From 1 vote.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<