obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Dopisy na konec světa

Dopisy na konec světa

Na tuto knihu jsem narazila při svých občasných (ehm ehm, občasný znamená denně v mém případě) výpravách za inspirací, jaké nové knihy jsou vydávány. Objevila jsem ji už někdy v listopadu 2015 s informací, že je připravována k prodeji a neuvěřitelně mě zaujala anotace. A že si tato kniha mou pozornost zasloužila, je více než jisté.

 

Když kamarádi dobře motivují

Ava Dellaira, mladá začínající spisovatelka, vytvořila velmi unikátní dílo sestavené z dopisů – možná si říkáte, čím je to unikátní, když i Stephen Chbosky (mimochodem Avin učitel a kamarád) napsal Ten, kdo stojí v koutě také v dopisech. Ale tyto dopisy jsou adresované mrtvým lidem, odtud pramenila krásná slovní hříčka v názvu knihy – Dopisy na konec světa.

 

Z nutnosti se stává pomoc

Laurel, hlavní hrdinka knihy, a její spolužáci dostanou na začátku školního roku od své učitelky angličtiny a literatury za úkol, aby napsali dopis někomu, kdo zemřel. Laurel si vybírá Kurta Cobaina, známého hudebníka, který skonal stejně mladý jako její sestra May. Z vynuceného úkolu se ale nakonec stane dobrovolně psaný, téměř psychoterapeutický deník, neboť Laurel se rozhodne dopis své vyučující neodevzdat a ve volných chvílích pokračuje v psaní dopisů dalším mrtvým, slavným osobnostem (Amy Winehouse, Janis Joplin, Heathu Ledgerovi a mnohým dalším).

Prostřednictvím příběhu slavných, resp. útržků z jejich života, které ji nějak zaujaly a připomněly jí její vlastní život, popisuje svůj životní příběh a my se prostřednictvím jejích vzpomínek dozvídáme, jak ji minulost ovlivnila do současnosti a čím vším si procházela před smrtí sestry i po ní.

 

Silná osobnost

Laurel jsem od počátku obdivovala za její sílu, za to, že se dokázala znovu vzchopit a začlenit se do společnosti svých vrstevníků, i když to nebylo úplně jednoduché. Střední školu v blízkosti bydliště, na niž měla původně nastoupit a na kterou chodila také její zesnulá sestra, nakonec vyměnila za školu na druhém konci města, kde bydlela její teta. Nechtěla se totiž stát obětí soucitných pohledů těch, kteří May znali, a proto i za cenu počáteční osamělosti šla jinam.

Začleňování se do nového kolektivu, sžívání se s podmínkami, které musí strávit, respektovat osobitost svých nových přátel, první ochutnávání pocitu lásky, ale také hledání sebe samé a svého místa pod sluncem, uvědomění si vlastní jedinečnosti a nalezení síly postavit se vnitřním démonům, kteří nám ubírají sílu a také odvahu pokračovat ve vlastní cestě a překročit vlastní stín, nebo bych možná mohla říct stín toho, co jsme doposud považovali za správné, pravdivé (May byla totiž pro Laurel jakýsi nedosažitelný vzor, k němuž od malička vzhlížela) – takto by se kniha dala pospat a jsem pevně přesvědčená o tom, že jsem na spoustu motivů zapomněla. Jeden z nich zmíním hned – je to také o vytváření křehkých rodinných a přátelských vztahů a péči o ně i přes nepřízeň okolností.

 

Živí hrdinové

Než jsem knihu začala číst, objevila jsem na ni shodou okolností na internetu recenzi, která nebyla úplně pozitivní, spíš naopak, a trochu mě to nahlodalo, takže jsem o knize začala pochybovat a měla jsem strach, že půjde o nějakou brakovou věc. Ale knížka si mě získala od první stránky. Všichni hrdinové v knize mi byli sympatičtí tím, že byli tzv. živí, já jim věřila ty jejich životní osudy, věřila jsem jim, že to, co říkají, myslí vážně a že se to fakt děje, nebylo to přitažené za vlasy. A to vystavění příběhu na střípcích ze života slavných bylo naprosto precizní prací.

Za mě jednoznačně 10/10, jinak nemůžu hodnotit, byl to zásah přímo do srdce a ještě dlouho si ten pocit z četby (hlavně po dočtení) v sobě ponesu.

 

Oblíbený citát z knihy:

Nedokážu popsat, jaký to byl pocit, být tam s nimi pohromadě, na hranici mezi tím, kým jsme a kým jsme chtěli být. Někdy, když mluvíme, slyšíme ticho. Nebo jen ozvěnu. Jako kdyby hlučně stoupala z našeho nitra. A to člověku jen přidá na osamělosti. Ale stává se to jen tehdy, když pořádně neposloucháme. Znamená to, že na naslouchání nejsme připravení. Protože pokaždé, když promluvíme, ozve se jeden hlas. To nám odpovídá svět.“ (s. 254)

 

Autor knihy: Ava Dellaira

Název v orig. (angl.): Love letters to the dead

Nakladatelství: Yoli

Vydáno: 2015

Počet stran: 270 s.

Autor fotky k recenzi: Bára

Autor recenze: Pavlína

Rating: 5. From 1 vote.
Please wait...
One thought on “Dopisy na konec světa”
  1. […] Dopisy na konec světa (s. 254) […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<