obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Jako voda

Jako voda

Jestliže hledáte knížku, která ve vás zanechá velmi hlubokou stopu, pak zcela určitě sáhněte po titulu Jako voda od Wallyho Lamba. Pokud od ní však očekáváte, že ji slupnete za pár večerů, nemějte přehnaná očekávání. Sama jsem si k ní hledala cestu značnou dobu (rozumějte několik měsíců), nyní konečně dozrál ten správný čas na její přečtení a jsem moc ráda, že jsem to s ní nevzdala, jedná se totiž o hodně zajímavou záležitost, která si právem zaslouží pozornost čtenářů.

.

Spletité rodinné vztahy

Jako voda je vlastně jakousi moderně pojatou skoro deníkovou kronikou, která zachycuje vyprávění několika postav z rodiny Ohových a také dalších hrdinů mimo tuto rodinu, kteří postupně přidávají čtenáři střípky ze současného i minulého života a vytvářejí tak zajímavou mozaiku, která poukazuje na to, jak roztodivný, spletitý, nevypočitatelný a občas i krutý a něžný život může být. Pod povrchem všeho si čtenář uvědomuje, že za dveřmi rodinného domu se mnohdy odehrává větší tragédie, než si je ochotný připustit, a že i zdánlivě fungující rodina může trpět různými traumaty nesenými z dětství jednotlivých členů nebo z aktuálních vztahů. Annie a Orion se potkali kdysi v prádelně, jednalo se o naprostou náhodu, z níž vzkvetlo postupem času krásné manželství. Ovšem plné nevyřčených věcí, zamlčených tajemství a bolesti z minulosti. Annie svůj hněv a zranění (zejména ta psychická) z bolestného dětství začala přetvářet až s maniakální umanutostí a vášní v umění, jemuž někteří říkají „rozhněvané instalace“. S Orionem se postupně odcizovali, protože se víc než jemu a jejich třem dětem věnovala své vlastní kariéře umělkyně, začala dojíždět na kurzy do New Yorku, kde také poznala svou nynější partnerku, kterou si má brát… Rodina se najednou musí nejen smířit s nevyhnutelným rozvodem rodičů, ale také s plánovaným lesbickým manželstvím Annie a Vivecy, ženy, která jí pomohla k úspěšnému postupu na poli umění… A každý se s tím srovnává po svém… Dřívější bolesti se prohlubují a vyplouvají na povrch další a další informace, které mění náhled na situace. Život totiž není tak černobílý, jak si lidé myslí… A nejen rodiče, ale i děti mají svá tajemství, o nichž se jim špatně mluví…

.

Krutě bolestné, opravdově životné

Vyprávění knihy plyne opravdu jako voda. Pomalu, ale jistě. Čtenář je unášen proudem, ponořuje se čím dál víc do hloubky, zalyká se všemi informacemi, které k němu přicházejí, dostává se nad hladinu, aby se nadechl v naději, že bolesti hlavních hrdinů konečně polevily, aby si záhy uvědomil díky následující kapitole, že to tak rozhodně není. Andrew Oh, jedno z dvojčat, byl v dětství svým způsobem týraným dítětem, Annie si na něm často vybíjela svůj vztek nejen křikem, ale i fyzickým násilím. Žádné z dětí tuto skutečnost svému otci Orionovi nikdy nesdělilo, byť tomu nezřídka byly přítomné. Ariane, druhá z dvojčat, nejhodnější z dětí, zamlklá, nesmírně inteligentní, trochu při těle s neustálými potížemi ve vztazích, se rozhodne vyřešit svůj dlouhodobě se vlekoucí vztahový problém po svém… a Marrisa, nejmladší z dětí, vede poměrně nezřízený život, nedomýšlí důsledky svých rozhodnutí, což se jí jednou málem stane osudným, když spolu se svou kamarádkou je kvůli filmové roli ochotná udělat téměř cokoliv… Neustálé hledání smyslu bytí, motání se ve víru starých křivd a nových bolestných událostí pramenících z lačnosti po klidu a touze po opravdovém a milujícím zázemí a vymanění se z mnohdy neexistujících pout před čtenářem rozkryje skvělý psychologický příběh. To množství nosných a až životně důležitých pravd je zarážející.

.

Současná společnost

Obraz aktuálního dění ve společnosti není v knize ušetřen náležité kritiky. Čtenář tu nalézá různě formulované názory na vládu v té době nového amerického prezidenta Obamy, jsou zde téměř hmatatelné (světo)názory na mnohá kontroverzní témata – homosexuální vztahy a manželství, rasismus, náboženství, Armádu spásy a další. Všechny tyto linie příběhu jsou ale téměř nepodstatné, nejsou hlavním tématem knihy, přesto však děj posunují dále v jeho vývoji. Postavy však nemají neměnný charakter, vyvíjejí se s přibývajícími stránkami, mění své postoje a přehodnocují svůj dosavadní pohled na život, svou vlastní jedinečnou katarzí snad projdou úplně všichni, každý ale svým jedinečným způsobem.

.

Bez dechu

Číst tuto knihu není jednoduché, smiřování se s postavami, jejich osudy a běsy je místy bolestné, místy nemožné, sem tam nevyhnutelné a potřebné. Psychologická propracovanost děje i postav upoutává s každou přibývající přečtenou stránkou, s vyslovením myšlenky aktuálního vypravěče či jejím dalším zatajováním před jinými protagonisty je člověk pak víc a víc vtlačován do křesla či jiného sedacího zařízení. Problémy pramenící z neschopnosti spolu komunikovat, ze strachu před odhalením, z touhy po jiném životě nenechávají nikoho z hrdinů ani čtenáře v klidu. Bez dechu budete číst, urputně budete přemýšlet, nezřídka budete přehodnocovat názory a postoje a hlavně budete všechno cítit. Tak dobře je tento mnohovrstevnatý román napsaný. Za mě velké doporučení a přímluva, abyste té knize dali šanci, i když bude třeba těžší se do ní zpočátku začíst. Na mě opravdu čekala hodnou dobu, ale stálo to za to! 10/10, nemohu jinak.

.

Oblíbené citáty:

Je tohle podstata lásky? Že člověk potřebuje, aby se k němu lidé, které má rád, vrátili, když jsou pryč? Aby přišli a starali se? (s. 48)

.

Muzeum Isabelly Stewart Gardnerové: je to jedno z nejkrásnějších míst, která jsem ve svém životě navštívila, a když mu to řeknu, odpoví, že prý se nemůže dočkat, až mi ukáže další. Až mě vezme na spoustu jiných míst, které budu podle něj milovat. Že tohle je teprve začátek. Snad je to láska. Mít někoho, kdo vás provází novými zážitky, přiměje vás vyzkoušet různé věci, a přesto se s ním pořád cítíte v bezpečí. Ale tohle je jen z mého pohledu. Čemu pořád nerozumím, je to, co z toho má on. Proč on pořád opakuje, že miluje. (s. 145)

.

Za recenzní e-výtisk (s velkou omluvou za zpoždění) děkujeme nakladatelství Host.

.

Autor: Wally Lamb

Název v orig.: We Are Watter

Nakladatelství: Host

Vydání: 2015

Počet stran: 576 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

No votes yet.
Please wait...
One thought on “Jako voda”
  1. Šárka Březen 22, 2017 on 7:14 pm Odpovědět

    Recenze na tuto knihu se moc nevidí. Četla jsem jednu a ta nebyla moc nadšená. Tak jsem ráda, že dnes jsem objevila tvou pozitivní. Knihu mám doma už dost dlouho, ale ještě na ni nepřišel ten správný čas. Tak snad brzy 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<