obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Jaro kriplů

Jaro kriplů

Někdy si při čtení knížky ukousnete moc velký kus. A pak trvá dlouho, než si čtenářský zážitek zpracujete. Přesně toto se mi stalo s knížkou Jaro kriplů, kterou napsal pan Daniel Rušar. Jelikož mám sama osobní i pracovní zkušenost s lidmi podobnými hlavním hrdinům, bylo čtení knížky o to působivější, jen v sobě pořád zpracovávám její hodnocení.

.

Zážitkový kurz

Každý tábor či zážitkový kurz u zdravých dětí představuje spoustu potenciálních rizik, kterým je třeba v ideálním případě předejít. V případě, že účastníci jsou děti s postižením, je to ještě důležitější. Parta dětí s různými typy handicapů se sešla v lázních, kde jim sice rozhodně nemohli zaručit uzdravení pro tělo, ale měli zotavit jejich mysl a trochu povzbudit jejich duši. Hlavní postavou je Skin, který má postiženou mj. levou ruku, ale přesto sní o hvězdné kariéře tenisty. Po jednom incidentu mezi lázeňskými klienty je jedna skupina dětí vyslána na tzv. kurz, kde jsou vystaveni nejrůznějším vypjatým cvičením a aktivitám, které mají zocelit jejich odvahu, obratnost a posunout hranice jejich možností zase o kousek dál. Teenageři jsou vzájemně mezi sebou, ale i od týmáků (vedoucích) častováni poměrně krutými nadávkami na hranici přijatelnosti a velmi neurvalými osloveními, hecují se, špičkují se, jdou za své hranice… až to dojde k incidentu, který by nejraději všichni smázli z paměti i se zbavili zodpovědnosti za vše, co se stalo…

.

Kripl, kárař, obrňák a ti další

Všechny z těch dětí mají jeden velký sen, i když by to nikdy neřekli nahlas. Být zdravý. Vědí, že to v plné míře nebude nikdy možné, přesto mají své sny jako zdravé děti. Touží po lásce, uznání, kariéře slavného tenisty… touží žít plnohodnotný život, snaží se dorovnat těm zdravým. Byl velmi zvláštní jejich přístup ke všemu. Pubertálně vzpurný, intenzivně osobitý a hlavně po hlavě jdoucí do všeho. Nezalekli se žádné z výzev, kterou pro ně týmáci připravili, přijímali s pokorou všechno, i příkoří (někdy za hranicí snesitelnosti). Nevím, zda je to hodno obdivu či je to odsouzení hodné. Nadávky, jimiž se uráželi a povzbuzovali, mě nezřídka přiváděly v úžas a zvedala se ve mě vlna odporu, přišlo mi to místy nechutné a nedůstojné, ale hrdinové knihy vše přijímali jako chleba, evidentně na to tak měli být zvyklí… Zamýšlím se, jestli by to tak mohlo být i v reálu.

.

Sebedůvěra

Skin a další se snažili najít sebedůvěru, aby se mohli začít cítit jako oceňované osobnosti, osobně se domnívám, že právě jejich vzájemné snižování se bylo jedním ze zdrojů toho, proč se necítili docenění a neváhali se pustit i do seberiskantnějších aktivit. Podstupovali procedury a rehabilitace, jimiž se snažili posílit svaly, ale odmítali si připustit, že se stav nezlepšuje ani přes veškerou vynaloženou námahu. Z knihy byla cítit jejich velká naděje, člověk skoro bytostně cítil, jak se ke každé další aktivitě upínají jejich prosebné zraky vyjadřující jediné – touhu zvítězit sám nad sebou.

.

Zodpovědnost

Ostudné chování společnosti Prožitek, jejích zaměstnanců i okolo přicmrdávajících lidí je bohužel nejspíš založena na reálných faktech, i když tajně doufám, že nic nebylo podle skutečnosti… Snaha střepat ze sebe vinu, hodit ji na druhé a nepřiznat si, že jsem mohl udělat chybu je bohužel v našem životě děje a tady v té knize, byť dohnané do extrému, to bylo střípkovitě bravurně vykresleno.

.

Zajímavý styl

Co na knize mohu ocenit, je její grafika i stylizace kapitol. V knize není oddělena přímá řeč od obyčejného textu, je tedy třeba být pozorný, aby se člověk v ději orientoval. Ačkoliv doposud se peru s hodnocením za příliš… naturalistický jazyk, jímž hovořily postavy, i za příběh jako takový, tak musím uznat, že formulace kapitol měla určité kouzlo. Vložené materiály jako listy ze Skinova rehabilitačního deníku či záznamy výpovědí zúčastněných týmáků zajímavě podporovaly posun v ději. Na knize byly rovněž působivé i ilustrace pana Maňátka, které svým moderním, relativně strohým (černobílým) způsobem ukázaly svět, v němž se kniha odehrává, neotřelým způsobem. I přesto, že se mi do knihy hůře začítalo a místy mi připadala lehce i těžce přitažená za vlasy a vyhnaná do moc velkého extrému, něco mě na ní oslovovalo.

Knížka není pro každého, dovedu si představit, že nemálo lidí by pohoršila její neurvalost a drzost, s jakou promlouvá ke čtenáři. Neukázala svět postižených osob, jejich trápení i bolístky v právě růžovém světle, ale i o tom je život. Děsí mě možnost, že by se to všechno doopravdy stalo. Za sebe bych jí dala 6-7/10. Člověk si na ni musí zvyknout, já si také ještě zvykám, ale jde to, i když to zpočátku hodně dřelo.

.

Za recenzní výtisk děkujeme mnohokrát panu spisovateli Danielu Rušarovi.

.

Autor: Daniel Rušar

Vydáno: 2011

Nakladatelství: Paskuda Books, s. r. o.

Počet stran: 184 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<