obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Kdysi

Kdysi

Tentokrát pro vás mám recenzi na knihu, která je určená hlavně dětem, ale nejen jim. Je v ní čtivě a napínavě vybarvena atmosféra druhé světové války a holocaustu z pohledu malého chlapce, který přiblíží tohle neveselé téma dětem a ukáže dospělým smutnou stránku tehdejší dětské naivity.

.

Hledání rodičů

Devítiletý židovský chlapec Felix žije už tři roky v křesťanském sirotčinci, kde ho rodiče zanechali, aby jej uchránili před hrůzami války. Jednoho dne najde Felix v polévce celou mrkev (je zázrak, pokud děti dostanou i jen malinký kousek mrkve) a pochopí to jako znamení od rodičů, že se pro něj vrací. Když se však neukážou ani druhý den, sbalí si Felix to nejnutnější ze svého miniaturního majetku a vydá se je hledat do jejich rodného domu (celou cestu do sirotčince jeli podél řeky, takže po pár dnech najde svoje město poměrně snadno). Ve městě ale zjistí, že nic není jako dřív a že se dokonce někdo nastěhoval do jejich starého bytu. Kde jsou ale rodiče?

.

Dětská naivita

Tenhle příběh je neskutečně krásný, ale smutný zároveň. Jak jsem už říkala, kniha je určena primárně dětem, protože je vyprávěna z pohledu malého chlapce, ale své si v ní najdou i dospělí, i když ji budou vnímat jinak než děti. Felix ze začátku nemá s válkou žádné zkušenosti a pravdu se dozvídá až v průběhu děje, což dětem pomůže pomalu proniknout do tohoto tématu, nenásilnou formou zjistí, jak svět během války vypadal. Dospělého bude naopak právě tahle dětská naivita chvílemi šokovat, i když možná místy by se mohla zdát až absurdní a přehnaná.

.

Chcete příklad?

Po cestě do rodného města vyjede proti Felixovi vojenský náklaďák. Felix se mu nejdříve postaví do cesty, protože doufá, že by jej vojáci mohli aspoň kousek svést. Když ale náklaďák nebrzdí, uskočí skoro na poslední chvíli stranou. Jediné jeho myšlenky v tu chvíli jsou, že ho řidič prostě přehlédl. Navíc si všimne, že náklaďák je naložen polonahými lidmi. No a co? Jsou to jen lidé, kteří jedou na dovolenou někam k vodě, vždyť je přece teplý den, a protože se těší, začali se svlékat už cestou. A když auto projíždí kolem a Felixe zaregistruje jeden z vojáků a namíří na něj zbraní, nepocítí Felix ani trochu strachu, protože je to jen hodný voják, který chce malého chlapce potěšit tím, že na něj „jako“ namíří. Co je ale horší, Felix nevidí špatný úmysl ani v tom, když voják nakonec vystřelí. Vysvětlí si to tím, že silnice je plná nerovností a na nějakém větším výmolu voják nekontrolovatelně zmáčkl spoušť. Felix v první chvíli reaguje na své leknutí a uskočí do příkopu vedle cesty, ale hned se z něj vyhrabe zpět, aby mohl na vojáka zamávat, že přežil, protože jinak by měl chudák voják výčitky svědomí, že zastřelil dítě.

.

Poznání přichází pomalu

Hrozné že? Možná si zpočátku říkáte, že to není možné, ten kluk přece musel vidět, co se kolem děje, a autor tohle přehnal. Ale když si pak uvědomíte, že Felix neměl možnost poznat, co to je válka, protože i v sirotčinci se snažily sestry, které jej vedly, uchránit děti před tím, aby se dozvěděly jakékoli informace z okolního světa, dojde vám, že se Felix zachoval naprosto přirozeně. Vždyť kdo by nedůvěřoval vojákům, kteří nás mají chránit a pomáhat nám?

V tomhle duchu kniha pokračuje přibližně do půlky, potom, když Felix uvidí několik mrtvých, násilí páchané na lidech a dokonce s sebou přibere ke svému pátrání po rodičích i malou dívku-sirotka, začne pomalu chápat, co se kolem něj vlastně děje a že málokomu může věřit.

.

Konec – dobrý nebo špatný?

Kniha je poměrně tenká a zvládnete ji v pohodě přečíst za jeden den. Ale i přes to tu autor dokázal vykreslit velmi silný a naprosto neobyčejný příběh obyčejného chlapce, a to tak, aby byl přístupný a pochopitelný i pro děti, ale zároveň tohle vážné téma nijak nezjednodušil. Celkově na mě kniha hodně zapůsobila, ale kdybych si měla vybrat jen určitou část, která mě sebrala fakt hodně, tak je to konec. I kdybych chtěla, tak vám neřeknu, jestli je dobrý nebo špatný, na to si musí udělat názor každý sám. Každopádně mi zůstal v hlavě a ještě teď, týden po dočtení, o něm občas přemýšlím. Tak promyšlený a opravdu hodně silný závěr jsem hodně dlouhou dobu v žádné knize neviděla.

Za sebe knihu hodnotím 10/10 – a to absolutně bez přemýšlení. Určitě ji doporučuji, a to i pokud vás knihy s tématem války moc neberou, protože tahle rozhodně stojí za přečtení.

.

Oblíbený citát

„Dobrá,“ pronese tiše. „Povím ti pravdu. Ty boty jsem ti sehnal, protože každý si v životě zaslouží prožít aspoň jednou něco dobrého.“ (s. 121)

.

Autor: Morris Gleitzman

Název v orig.: Once

Nakladatelství: Argo

Vydáno: 2016

Počet stran: 164 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Lucka

No votes yet.
Please wait...
2 thoughts on “Kdysi”
  1. Mirka Listopad 13, 2016 on 4:14 pm Odpovědět

    Ďakujem za dobrú radu na knižku ☺ uz viem co chcem na Vianoce ! Táto téma ma neskutočne baví.
    Ešte raz ďakujem❤ a super blog 👌

    • Lucie Listopad 28, 2016 on 5:01 pm Odpovědět

      Děkujeme za pochvalu, potěšila 🙂
      Taky přemýšlím, že až se mě doma zeptají, jakou knížku bych chtěla na Vánoce, tak tohle by byl jeden ze dvou tipů pro rodiče. Sice ji už mám přečtenou, ale je to jedna z těch knížek, ke kterým se ráda vrátím a neomrzí mě :-).
      A když tě baví tohle téma – třeba Chlapec v pruhovaném pyžamu už jsi četla? Ta byla také výborná (i když smutná, ale napsaná skvěle) 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<