obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Maestra

Maestra

Jsou knihy výborné, knihy „ujde to“ a knihy, které už nikdy nechcete číst, protože na vás nepůsobí, nic vám neříkají, nic vám nedávají. Protože jsou hrozné (?). Hodnotících důvodů může být mnoho. Když jsem si vybírala knihu k recenzi, doufala jsem, že po dlouhé době narazím na takovou, u níž budu napjatá, u které se budu možná trochu bát, děsit, která mě ke čtení připoutá od začátku do konce. Leč bohužel, tentokrát to byl s Maestrou od L. S. Hiltonové přešlap vedle. Ptáte se proč?

.

Dvě strany jedné mince

Anotace knihy zněla velmi lákavě. Judith Rashleighová, mladá dívka, tichošlápek pracující v jedné renomované aukční síni, přijde vlastní investigativností a odhalením plánovaného podvodu o práci, Rupert, její zaměstnavatel, nemůže mít ve firmě někoho takového, když mu ničí plány. Člověk by si řekl, že se jedná o klišoidní začátek nějakého milostného románku, že se bude hlavní hrdinka protloukat životem a pak s nějakým boháčem udělá štěstí. Jenže naše milá Judith není taková, za jakou ji všichni mají. V soukromém životě dělá velmi slušně placenou luxusní společnici v podniku Gstaad a je to cílevědomá, sebevědomá a hlavně poměrně vypočítavá žena. Jednoho místního klienta přiměje klasickými ženskými triky, aby ji a její kolegyni vzal na luxusní víkendový dýchánek na Francouzskou riviéru, aby si odpočinula a oddechla od všeho, co se jí stalo, a od té chvíle není v jejím životě nic, jak bývalo. Neplánovaná smrt, útěk, bohatí lidé, intriky, peníze, podvody, vraždy, další prachy, další podvody, další schovávání se a tak dále, ale pořád s hlavou vztyčenou a přesným načasováním, jen ne v tomto pořadí. Život se dostává do obrátek, všechno se tak nějak odehrává a Judith dokáže vyčkávat na svou příležitost, kdy vytasit drápky a zaseknout…

. 

Maestra, nebo obyčejná k… lehká děva?

Judith je z mého pohledu zneuznaná pracovnice aukční síně hledající své místo pod sluncem a snažící se dokázat svému okolí, že má navíc, touží po penězích, moci, luxusu, prachobyčejná zlatokopka. Ve svém životě si prošla řadou útrap, složitým dětstvím, o němž se v knížce čas od času stručně a úsečně zmiňuje. Tohle všechno a mnohem víc pod povrchem děje ji evidentně zocelilo a donutilo stát se bezcitnou, vypočítavou mrchou, která si jde tvrdě za svým, přes mrtvoly, doslova. A přes postel. Taky doslova. Sexu si jde užít, když něco slaví (ale ne nějakého podřadného, vybírá si, klidně utratí 500 a více eur za jednonoční pobyt v nějakém luxusním bordýlku, kterému se přirozeně bordel neříká), když se potřebuje odreagovat, když potřebuje přijít na jiné myšlenky… A je vlastně jedno, jestli oficiálně s někým chodí, nebo ne… Ale nikdo ji jako lehkou děvu nevnímá, protože ona v tom tak nějak umí chodit a umí to dobře navlíknout, aby to tak hrozně nepůsobilo. Ale i ten sex se jí stane jednou osudným… vlastně dvakrát?

.

Povrchnost snobů

Judith, která si v rámci zachování svého soukromí a snahy zahladit stopy bez problémů měnila identitu, mi lezla dost brzy krkem. Přišlo mi fascinující, že nikomu nestálo za to, aby si o ní něco zjistil víc, prostě jí všechno sežrali a ještě jí dotovali její rozmarné nákupy kabelek, šatů a bot za tisíce eur. Plus všimné jako pozornost. Její touha něco si dokázat a někam se dostat byla udivující, až děsivá, stejně jako její přístup k bohatství – sama nic neměla, nebyla bohatá, ale přesně od začátku věděla, jak se v takové společnosti chovat, co se sluší, s kým se dát dohromady, měla nos na pracháče a přesně věděla, co na koho bude působit, ale bohatí muži byli jen prostředníci v její cestě za vlastními zájmy, jinak se jí v zásadě hnusili. Z knihy se brzy stala výstavní síň s obrazy, loděnice s luxusními jachtami, výkladní skříň butiků se snobským oblečením, na každé druhé třetí straně popisovala do detailu, co si vzala na sebe za hadry, od jakého renomovaného návrháře byly, ideálně i s cenou, co za ně dala. Grrr… Někdy mi přišlo, že její vzhled byl mnohem důležitější než to, co provedla, nebo co se kolem dělo. Ale hlavně že vypadala jako ze žurnálu u toho!

.

Co na to říct…

A taky vždycky přesně věděla, jak má dál pokračovat. Nevím no, kdybych nebyla cvičený sériový vrah, ale všechno jsem dělala spontánně a na koleně jako ona, asi bych nedovedla jednat tak konstruktivně a hlavně chladnokrevně. Její činy byly promyšlené, do detailu, pro čtenáře v době jejich realizace ale nepochopitelné, vysvětlení přicházela se zpožděním, s dodáním informací, které čtenářům unikaly, protože neznaly souvislosti. Dost často mi to připadalo přitažené za vlasy, zejména v druhé polovině knihy, kde docházelo k postupné gradaci jejího oproštění od původního života šedé myšky. Jediné, co jsem dokázala přesně odhadovat, bylo to, že mi popíše co chvíli, jak vypadala ona skvěle, nebo lidi kolem ní hrozně, dokázala dokonce přesně popsat, jak kdo voní, když jde kolem ní, a pojmenovat jeho parfém i se značkou… Tohle mi moc napínavé ale nepřišlo. Oceňuji však vklad Hiltonové, která v knize zužitkovala své znalosti ze studia dějin umění – popisy uměleckých děl byly dostatečně barvité a představitelné i bez vizuálního vjemu. Ale na thriller to bylo jaksi málo.

.

Hmmm…

Do čtení knížky jsem se minimálně od půlky musela nutit, ze začátku jsem si říkala, to se rozjede, to bude dobrý. Ale ono ne. Ten thriller, který mě měl v letošním roce tolik šokovat (psali na obálce), nesplnil má očekávání (šokovalo mě však, co může všechno projít někomu bez větších problémů jako hlavní hrdince…). Napětí ale nepřicházelo. Buď jsem dost otrlá, nebo to paní spisovatelka prostě neumí zařídit. Čekala jsem, kdy to přijde, třeba s první vraždou, říkala jsem si. A když jsem si o ní přečetla (ano, v knize se i vraždí!), tak mi to, že se to stalo, došlo až za několik stran, když se mi rozleželo, jak nechutné to vlastně muselo být. Ale v ten moment… NIC. Prázdno. Ticho. Pusto. A navíc povahové vlastnosti hlavní hrdinky mi byly značně proti srsti. Knížka ve mně nezanechala stopu, čtení jsem si příliš neužila, nedokázala jsem se do příběhu ponořit a prožít si ho. Buď je to nezkušeností Hiltonové, nebo potřebuju těžší kalibr. Každopádně za mě po dlouhé době jen 3-4/10, bohužel. A to jsem se na ni tak těšila…

.

Za recenzní výtisk děkuji mnohokrát nakladatelství Euromedia Group.

.

Autor: L. S. Hiltonová

Název v orig.: Maestra

Nakladatelství: Euromedia Group – Ikar

Vydáno: 2016

Počet stran: 304 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<