obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Mluv

Mluv

Rozečetla jsem si tuto knihu v docela krizovém období. Dočetla jsem totiž jednu výbornou knížku, která nastavila poměrně vysokou laťku, a začíst se potom do nějaké další byl problém – všechny jsem po pár stranách odložila. Mluv jsem si nakonec nechala a jsem za to ráda, i když začtení se do ní také nebylo snadné.

.

Hlavně mlč!

A o čem kniha vlastně byla? O nenápadné dívce Melindě, která na školní závěrečný večírek zavolala policii. Měla k tomu velmi dobrý důvod, ale rozhodla se, že si jej nechá pro sebe. Teď musí nastoupit na střední školu, kde se setká s většinou svých bývalých spolužáků, kteří se s ní nebaví, co víc, tváří se, jako by vůbec neexistovala. Nikoho ani nenapadne zajímat se, co stálo za jejím činem na začátku prázdnin. Melinda je stále uzavřenější, snaží se od okolí co nejvíce distancovat, s nikým pro jistotu nemluví, aby náhodou neprozradila své tajemství. Jediné, z čeho má opravdu radost, a kde může být opět sama sebou, je výtvarná výchova. Jako ročníkové téma si vybrala strom, a tak může do těchto obrázků a výtvorů vkládat sama sebe a podělit se o své trápení s papírem a dalšími materiály. Nebylo by ale dobré svěřit se i někomu, kdo jí může pomoci?

.

Nepovedené rozhovory

Mám ráda, když má autor nějaký svůj vlastní a mnohdy originální styl psaní, které ho se drží. U téhle knížky mi to ale hodně vadilo. Autorka zvolila zvláštní styl psaní rozhovorů – nenašli byste tu fráze „odpověděla jsem“ nebo „zavolal na mě“. Místo toto je kniha psána jako přepis nějakého interview – jméno, dvojtečka, krátká věta, jméno, dvojtečka, krátká věta, a pořád dokola. Úplně nejvíc mě rozčilovalo, když jsem místo „mlčela jsem“ našla „Já:    “ – a nic, zbytek řádku je prázdný. Originální to sice je, ale tyhle strohé rozhovorové pasáže mě vždycky vytrhly z příběhu.

.

Mluví nebo ne?

Další, co mě na knize velmi zmátlo a překvapilo, ale za co nemůže autorka, byl fakt, že hlavní hrdinka mluví, sice málo, ale umí se ozvat. Možná někteří znáte knihu Odpusť mi. Megan (pokud ne, můžete se mrknout na Pájinu recenzi ZDE), která byla také o nemluvné dívce s tajemstvím. Nevím, jestli to byl záměr nakladatelství, které obě tyto knihy vydalo, nebo pouze náhoda, ale knihy nemají jen podobné téma, ale i velmi podobnou obálku. A protože Megan jsem již četla, a není to zase tak dávno, tak nějak automaticky jsem si vsugerovala, že Melinda nebude, stejně jako hrdinka druhé knížky, mluvit vůbec. A potom přišel první Melindin rozhovor s učitelem a já na to zůstala koukat a říkala si „Jak to, že mluví? A hned ze začátku knížky?“. To se mi pak stalo ještě několikrát, než jsem si konečně zvykla na to, že Melinda je sice hodně uzavřená, ale promluvit na nějaké neutrální téma nemá problém.

.

Emoční strom

Abych napsala i něco pozitivnějšího, líbilo se mi, jak autorka zvládla popsat pocity hlavní hrdinky. Často mi bylo společně s Melindou úzko nebo jsem na ni měla naopak chuť křičet, ať se někomu svěří, když k tomu měla příležitost. Emoce tu byly vykresleny opravdu pěkně a bylo zajímavé také pozorovat, jak se je Melinda snaží urovnat sama v sobě, určitým způsobem roztřídit a vypustit ty špatné v podobě nejrůznějších stromů, které měla za úkol vytvořit do výtvarné výchovy. První stromy byly obyčejné, nepěkné, nic neříkající. Ale postupem času se do nich naučila dávat víc a víc sebe a bolesti, kterou nosila uvnitř, a to všechno se promítlo na její závěrečné práci. A je to nakonec právě i strom, který jí pomůže s jejím nejdůležitějším rozhodnutím.

.

Co teď s ní?

Přiznám se, že přesně nevím, jak mám jednoduše vyjádřit svoje pocity z knihy. Na jednu stranu mě trochu zklamala, podle komentářů, anotací a recenzí na internetu jsem čekala trochu víc, napínavější příběh se zapletenějším rozuzlením. Podle mě je v knize poměrně brzy jasné, co se Melindě stalo. Na druhou stranu je napsána opravdu citlivě a výstižně, a nepochybuji o tom, že by mohla mnoha lidem se stejným nebo podobným zážitkem a problémem pomoci. Protože ale bylo poměrně hodně věcí, které mi vadily, a které se nepodařilo úplně přebít těmi „pěknými“ částmi knihy, dávám jí 6,5-7/10.

.

Oblíbený citát

„Až bude příště dělat ten strom, tak nemysli na stromy. Mysli na lásku, nenávist, radost nebo hněv – na cokoliv, při čem budeš něco cítit, budou se ti potit dlaně a křivit prsty. Soustřeď se na ten pocit. Když lidé nedávají najevo, co cítí, postupně umírají. Divila by ses, kolik dospělých je uvnitř mrtvých – chodí po světě a vůbec netuší, kdo jsou, jen čekají na infarkt, rakovinu nebo až je přejede náklaďák, aby to už měli za sebou. Je to ta nejsmutnější věc, co znám.“ (s. 115)

.

Autor: Laurie Halse Anderson

Název v orig.: Speak

Nakladatelství: Yoli, Euromedia Group

Vydáno: 2016

Počet stran: 200 s.

Foto k recenzi: L&P

Autor recenze: Lucka

No votes yet.
Please wait...
2 thoughts on “Mluv”
  1. Kristy Červen 25, 2017 on 9:10 pm Odpovědět

    Veľmi pekná recenzia :)!
    Veru… je to netradičná knižka, no mne osobne sa páčila. Páčilo sa mi, ako na začiatku zverejnili správy, ktoré písali dievčatá, ktoré zažili podobnú vec ako Melinda autorke. Páčil sa mi svojský štýl, akým to bolo pojaté. Neviem, skrátka mi to sadlo :). Ale závidím tú krásnu obálku, čo máte 😮 !

    • L&P Červen 30, 2017 on 4:15 pm Odpovědět

      Ahoj, děkuji za pochvalu.
      A ano, ta obálka je úžasná, to se YOLI zase jednou něco hooooodně povedlo :-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<