obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Moje sestra žije na krbové římse

Moje sestra žije na krbové římse

.

Myslíte, že desetileté dítě příliš problémů ze světa dospělých zatím řešit nemusí? Jamie by o tom mohl povídat své.

.

Smrt

Viníkem všech Jamieho problémů je jedna jediná nešťastná náhoda. Stačil jeden výlet do Londýna, kam odjeli jako pětičlenná rodina, vrátili se však jen čtyři. Jamieho starší sestru, jednu z dvojčat, zabila bomba, která byla součástí islámského teroristického útoku. Tato událost se stala před pěti lety, a přesto rodinu úplně neskutečným způsobem ovlivňuje dál a řídí život všech jejích členů.

Rodiče totiž nechtějí svou dceru ztratit úplně, a tak doma přechovávají alespoň to, co z ní zbylo. Na krbové římse stojí urna s pozůstatky, které nikdy nebyly rozprášeny. A to i přes to, že ze snahy udělat tento zásadní a důležitý krok se již stal rodinný rituál, kdy celá rodina jede k moři, s Rose se rozloučí, ale zase si ji odvezou domů. To ale není vše. O narozeninách stojí vedle urny kousek dortu, který je schovaný pro Rose, krbová římsa se stala posvátným místem, kam se nesmí umístit nic jiného, a Rose je doma opečovávaná více než zbylé dvě děti.

Jak má tohle chování rodičů Jamie pochopit? Je mu jen deset. Navíc svou starší sestru už si ani nepamatuje. Není proto divu, že se v něm mísí dva protichůdné pocity – nenávist vůči Rose, která pramení převážně z chování rodičů k ní, ale také přání, aby starší sestra žila, aby byli opět kompletní a obyčejnou rodinou.

.

Rozvod a nové město

Jak již bylo řečeno, Rose byla jedno z dvojčat. Rodiče se proto velmi upnuli na svou druhou dceru, Jasmine, kterou si začali úmyslně stylizovat právě do podoby Rose, aby alespoň trochu zmírnili svoji bolest. Jasmine tak musela nosit neustále stejný účes, oblečení po sestře, anebo alespoň v takovém stylu, který měla Rose ráda. Nikoho však nepřekvapí, že dospívající dívka rozhodně nechce vypadat jako její dávno ztracené dvojče. A tak, když po pěti letech změní styl oblékání, účes i barvu vlasů a dokonce i své chování, přijdou rodiče i o poslední žijící kousek své druhé dcery.

To je v rodině, kde posledních pět let vládly nepokoje, neshody, obviňování a částečně i nedůvěra, poslední kapkou a dojde k nevyhnutelnému – k rozvodu rodičů. Děti zůstanou s otcem, přestěhují se do nového domu v novém městě, kde musí navštěvovat novou školu. A když říkám děti, mám na mysli všechny tři, včetně Rose.

.

Alkohol

Matka dětí zůstala ve starém městě, začala ovšem žít nový život. To stejné se ale nedá říct o otci. Jeho nejlepším přítelem se stala láhev s alkoholem, aby zahnala jeho trápení, myšlenky na mrtvou dceru a další problémy jeho každodenního života. A pro svoje vlastní smutky si dětí nevšímá.

Nevidí, že Jamieho trápí nepřítomnost matky. Nevšiml si, jak usilovně vyhlížel dárek, který by mu poslala k narozeninám, a že když konečně přišel – tričko s motivem Spidermana – odmítá si jej sundat, dokud matka nepřijede a neuvidí jej v něm, tak jak slíbila. Nadále vozí děti do školy a ze školy, ale čpavý zápach alkoholu, který z něj táhne, se nedá přehlédnout a vnímají to i děti. A tak se náhradním rodičem pro Jamieho stane starší sestra Jasmine.

.

Muslimka

Ani tím ale trápení malého chlapce nekončí. Ve škole jej paní učitelka posadí vedle muslimky. To by pro většinu dětí nebyl ani nejmenší problém. Jak má ale tohle Jamie říct doma, když jsou u nich po událostech s Rose muslimové nejvíce nesnášenou skupinou lidí? A jak má teprve otci sdělit, že je tahle dívka nejspíše jeho novou kamarádkou?

A je vlastně vůbec? Je muslimka… Kvůli muslimům se Jamieho život obrátil vzhůru nohama… Opravdu jsou všichni muslimové stejní, jako to Jamie slýchává doma? Zvládla by tahle milá holka a její hodní rodiče někoho zabít?

Jamie si o těchto úvahách bohužel nemá s kým promluvit, a tak se snaží tyto myšlenky utřídit sám, a přitom neztratit přátelství, které už dlouho nezažil. Vyvolává to v něm zmatek daleko větší, než v sobě do té doby měl, a pro čtenáře je místy až nepředstavitelné, co se mu všechno honí hlavou, jak může malý chlapec tolik nepříjemných a rozhodujících situací vůbec ustát.

.

Rozesměje i rozpláče

Je až s podivem, že jedna malá, útlá knížečka, která je vhodná pro všechny čtenářské generace od dětí až po dospělé, zvládne pojmout tolik důležitých témat, takových, která jsou aktuální, zásadní a tíživá, často až smutná. Přesto je příběh z větší části vyprávěn s určitým nadhledem desetiletého chlapce, který se i přes všechno dění kolem snaží zůstat obyčejným, žít normální život a dát zpátky dohromady svoji rozpadlou rodinu. Při čtení mi bylo často smutno z Jamieho dětské naivity, kdy já jsem tušil, jak se věci mají, ale on zatím žil ve sladké nevědomosti a naději. Na druhou stranu se jednalo o příběh opravdu krásný, plný odvahy, síly a obětavosti. Bylo zde poměrně názorně vykresleno, jaké jsou příčiny vzniku některých problémů, jak se postupně všechno nabaluje, kam až může situace zajít, pokud se ji dospělí nerozhodnou řešit. Na druhou stranu ale autorka ukázala, že nic není neřešitelné a že díky pomoci druhých a snaze udělat (nejen) svůj život lepším je možné opravdu všechno.

Musím říct, že ve mně kniha zanechala opravdu silný dojem a nemohl jsem se myšlenek na ni zbavit ještě dlouhou dobu, a to i přes to, že jsem ji měl přečtenou poměrně rychle. Donutila mě nad mnoha věcmi přemýšlet. Dokázala mě rozesmát, ale i rozbrečet (a to je opravdu co říct, je to teprve druhá knížka v mém životě, u které jsem brečel – nekecám!). Byla jednou z nejlepších knih, které jsem přečetl, a to nejen v poslední době, ale vůbec. Jedna z těch, které by se rozhodně číst měly. A moje hodnocení? Předpokládám, že to vás ani v nejmenším nepřekvapí. Nemůžu totiž jinak, než jí dát 10/10, a i to je pořád ještě málo.

.

Oblíbený citát:

„A i když táta pořád řval, vítr cloumal okny, kafe kap kap kapalo z katedry a dělalo na podlaze loužičku, slyšel jsem jen Sunyina slova. Chtěla bych být normální. Chtěl jsem za ní přijít, vzít její pěsti do dlaní, vrátit jí na prst prstýnek a říct: Já jsem rád, že nejsi.“ (str. 132)

.

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Slovart.

.

Autor: Annabel Pitcherová

Název v orig.: My Sister Lives on the Mantelpiece

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: Slovart

Počet stran: 199 s.

Fotografie k recenzi: M&P

Autor recenze: Maty

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<