obracíme stránky

Za listem list

Home / #milujemeknizky / Naše oblíbené citáty IV.

Naše oblíbené citáty IV.

„S otevřením knihkupectví totiž její práce nekončila. Naopak – jako by teď Sara nabrala novou sílu a rozhodnost. Ani v nejmenším nepochybovala, že přiměje místní číst, bez ohledu na to, co si o tom myslí oni sami.“

.

„To možná dokazuje, že o knihách a lidech jsem měla pravdu: knihy jsou úžasné a jistě mají své opodstatnění na chatě v lesích, ale není moc zábavné číst úžasnou knihu a nemoct ji doporučit ostatním, nemluvit o ní nebo z ní znovu a znovu necitovat.“

.

„Jsou věci, které uslyšíme ušima, ale jiné zaslechne jen tvé srdce.“

.

„Ale všichni jsme se shodli na tom, že ze všech sklenařů, které jsme měli nebo potkali, právě tebe chceme mezi nás. Ne jako našeho sluhu, brusiče, sklenaře. Ale jako našeho přítele, se kterým se budeme dělit o jídlo, o místo i o názory. Chci, abychom k sobě byli upřímní a navzájem si byli oporou.“

.

„Takže jsi ji miloval?“

Mitchell pokrčil rameny. „Byla moje vášeň. Jasně že jsem ze sebe kvůli ní udělal pitomce. V tom, jak ze sebe kvůli ženskejm dělat pitomce, jsou Madisonové nejlepší.“

„Pořád je tvoje vášeň?“

„Mitchell si prohlížel uschlý květ, který právě odtrhl z keře. „Prozradím ti malý tajemství. Když už bys skoro doplivla na devadesátku, začneš věci vnímat  z trochu jiný perspektivy. Kdyby sem dneska Claudia Bannerová nakráčela, chtěl bych zpátky svoje prachy.“

„A to je všechno?“

„Jo.“ Pousmál se na uschlou růži. „To je všechno. Dneska už mám jiný vášně. To je další věc, kterou jsem se během let naučil. Když dá sám sobě šanci, dokonce i Madison může dostat trochu zdravýho rozumu, pokud jde o jeho vášně.“

.

Někdy mám pocit, že lidé považují realitu za samozřejmost.

Poznáte třeba rozdíl mei snem a skutečným životem. Když jste ponořeni do snu, nemusíte si to vůbec uvědomovat, ale jakmile se probudíte, víte, že sen byl jen sen a ať už se v něm událo cokoliv dobrého či zlého, nebylo to skutečné. Pokud nežijeme v Matrixu, je tento svět skutečný, skutečné je vše, co v něm uděláte, a nic víc nepotřebujete vědět.

Lidé to berou jako cosi pevně daného.

.

Přehrávat si nějakou událost a uvědomit si, jak snadno jste mohli zemřít – aniž jste si vůbec uvědomili přítomnost něčeho smrtícího –, bylo tak trochu jako chrstnout si do obličeje kyblík ledové vody. Neublíží vám to, ale přesto je to šok.

.

Říká se, že cestování lidi mění, a právě proto Britt-Marie cestování vždycky nesnášela. Nechce žádné změny. Takže zpětně bude právě své cestě přičítat to, že nyní naprosto ztratí sebekontrolu, tak jako ji ztratila, když Kent na počátku jejich manželství prošel po parketách v botách na golf.

Popadne mop a vší silou začne zuřivě mlátit násadou do kávovaru. Kávovar bliká. Něco křupne. Kávovar už nebliká…

.

„Chceš se přirovnávat ke hmyzu, Cassie? Jestli jsi hmyz, pak jsi jepice. Jeden den tu jsi, a druhý už ne. A nemá to nic společného s Jinými. Vždycky to tak bylo. Jsme tu jen chvíli, a vzápětí už nejsme, a nezáleží na čase, který tu strávíme, ale co s tím časem uděláme.“

.

„,Nemyslet na zlé věci,´ odpovím za ni. ,Žádné špatné myšlenky. Protože špatné myšlenky nás oslabují. Dělají z nás slabochy. Slabochy. A to se nesmí stát. Nemůže. Co by se stalo, kdybychom byli slabí?´“

.

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<