obracíme stránky

Za listem list

Home / #milujemeknizky / Naše oblíbené citáty V.

Naše oblíbené citáty V.

V osmi letech jsem doma oznámila, že chci být knihovnicí, a matka se zhrozila. Bylo mi jasné, že si mě představuje jako matrónu, která dřepí mezi stohy knih, na nohou má pohodlné boty, vlasy svázané do uzlu a na nose brýle, přes které sleduje lidi zarytým, opovržlivým pohledem, protože nezaplatili zpozdné. Ať už jsem řekla cokoliv, nedokázala jsem ji přesvědčit, že mě taková budoucnost nečeká. Knihovníci, které jsem znala, byli superhrdinové přes data. Stejně jako průzkumníci a dobrodruzi Starého světa pluli přes nezmapované oceány informací a kreslili mapy, aby lidé mohli cestovat, kam se jim zachtělo. Zároveň schraňovali všechno, co už ostatní zapomněli, archivovali příhody ze života a skládali je dohromady.

.

Knihkupectví jsou romantická stvoření. Svedou vás svým zbožím, ale svými problémy vám zlomí srdce. Všichni velcí čtenáři sní o tom, že budou vlastnit obchod s knihami. Myslí si, že trávit dny ve společnosti knih by bylo velkým naplněním jejich vášně.

.

K tomu jsou přátelé. Zajímají se o věci, které jsou důležité pro jejich kamarády.

.

Do bitvy se nechodí proto, že jsi si jistá vítězstvím,“ upozornil Gabril. „Bojuješ, protože víš, že je to správné…

.

Přesněji není vhodná chvíle uvažovat o líbání s jakoukoliv dívkou, třebaže tak přitažlivou, jako je Lorelei. Podle všeho se mu vrátila paměť ve chvíli, kdy ztrácí rozum.

.

Myslí na to, co se údajně přihodilo. Je prostě neuvěřitelné, co vypráví, co zažila, čemu Mark věří. Viděl to v jejích očích. Přestože psychiatr diagnostikoval halucinace, Mark to v nich viděl.

.

Nevím, komu mám věřit, a tak udělám to, co vždycky dělám, když nejsem dost chytrá na to, abych věci zlepšila, nebo když se mi stane, že se dlouho neusmívám. (…) Usednu na malou stoličku u toaletky a dívám se do zrcadla, pak se usměju.
Někde jsem četla, že čtyřleté dítě se usměje v průměru čtyřistakrát za den, ale pak, když vyrostou a jsou z nich dospělí, usmívají se jen dvacetkrát denně. Nejsem si jistá, zda chci být dospělá.

.

„Knihy jsou magické. Líbí se mi, že za důvodem, proč někdo někomu knihu daroval, je další příběh,“ řeknu.

.

„Možná, že andělé tu nejsou vždycky proto, aby zastavili zlé věci.“

„Tak k čemu jsou dobří?“

„Aby byli s námi, když se zlé věci stanou.“

.

Moje cesta do pekla není dlážděná dobrými úmysly – ani špatnými -, je to zkrátka moje cesta.

.

„Nezatěžuj se tím, Ebenezo“, řekla mi tenkrát. „Sice ses taková narodila, ale nemusí to nutně být tvůj osud.“

.

Vím, že se něco může změnit jenom tehdy, když budou dobří lidé bojovat za to, co je důležité.

.

Žluté rukavice na několika místech popraskají, než za stálého zpěvu a se sklenkou vína v jedné ruce a čističem ve druhé vydrbu záchodovou mísu. Kdyby mě někdo viděl, myslel by si, že jsem šílenec. Jestli se tu nacházejí nějací mimozemšťané, unesou radši Sylvii odvedle. Se mnou by to neriskovali.

.

Těžce polykám, zase složím panenku a postavím ji zpátky na stůl, al moje hlava nesouhlasí. „tak či tak, ještě nejsem připravená,“ prohlásím.

„Vemte si tu panenku,“ navrhne mi, „pro podporu představivosti – jestli to pomůže. Jmenuje se Bábuška.“

Zírám na figurku, pak si ji strčím do kabelky. Jakžtakž to dává smysl, ale vyhýbám se Carolininu pohledu. Všemohoucí Bože, chodím na terapii k dospělé ženské, která ucpává roubíkem pusu své vnitřní samotérce a dává jména panenkám.

.

V dnešním moderním životě jen vzácně nastávají okamžiky, kdy převáží naše tělesnost a my najednou zjistíme, co tělo dokáže, když bojuje o přežití.

.

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<