obracíme stránky

Za listem list

Home / Citáty, které si nemůžeme nechat pro sebe / Naše oblíbené citáty

Naše oblíbené citáty

Je to vždycky katastrofa, když v lidských vztazích někdo začne otesávat zeď oddělující přátelství a chození. Strhnout tuhle zeď může mít zábavný prostředek (…). A někdy ten šťastný prostředek vypadá tak skvěle, že sám sebe dokážeš přesvědčit, že to není prostředek, ale že to bude trvat věčně. Jenže ten prostředek nikdy není konec.

 

„Ať už jste fyzicky kdokoli, muž nebo žena, silná nebo slabá, zdravá nebo nemocná, záleží na tom všem mnohem méně, než na tom, co máte v srdci. Máte-li duši bojovnice, pak jste bojovnice. Ať už zakrývá lampu stínidlo jakékoli barvy, tvaru a vzoru, plamen uvnitř zůstává stejný. Vy jste ten plamen.“

 

Nedokážu popsat, jaký to byl pocit, být tam s nimi pohromadě, na hranici mezi tím, kým jsme a kým jsme chtěli být. Někdy, když mluvíme, slyšíme ticho. Nebo jen ozvěnu. Jako kdyby hlučně stoupala z našeho nitra. A to člověku jen přidá na osamělosti. Ale stává se to jen tehdy, když pořádně neposloucháme. Znamená to, že na naslouchání nejsme připravení. Protože pokaždé, když promluvíme, ozve se jeden hlas. To nám odpovídá svět.

 

„Maličkosti, které dřív neznamenaly nic, jako držení za ruku, teď znamenají všechno. Ať je to, jak chce, Jasmine se nikdy nesmí dozvědět, co cítím. Od něčeho takového cesta zpátky nevede. Zničilo by to naše přátelství.“

 

„One afternoon, when I was eight years old, my class was told to write about what we wanted to be when we grew up. Zachary Olsen wanted to play in the Premier League. Lexi Taylor wanted to be an actress. Harry Beaumont planned on being Prime Minister. But I didn´t want to be any of these things. This is what I wrote: I want to be a girl.“

 

„Problém s tímhle světem,“ prohlásil hloubavě, zatímco mi koukal do očí přes zpětné zrcátko, „ je v tom, že všichni pořád někam spěchají a zapomínají si užít cestu.“

 

„S nestvůrami je to snadné, slečno Rooková. Jsou to prostě nestvůry. Ale nestvůra v obleku? To je v zásadě podlý člověk a podlí lidé jsou daleko nebezpečnější.“

 

„ ,Mít přání, lorde, je prvním krokem k jeho naplnění´, pravila Clarissa líbezně.“

 

„Jako vždy, když už si myslela, že objevila Ameriku, se nakonec ukázalo, že to byl jen malý ostrůvek, kam už všichni dávno jezdí na dovolenou.“

 

„Nedělej mi to, Mare. Nechtěj, abych uvěřil, že z toho existuje cesta ven. Nedávej mi naději.“

Měl pravdu. Je kruté dávat naději tam, kde by žádná být neměla. Vede to jen ke zklamání, rozhořčení a zuřivosti. A to všechno tenhle beztak těžký život jen zhoršuje.

 

„Sedám si na postel a listuju rozstříhanými knihami, jednou po druhé, a čtu si všechny vystříhané pasáže. (…) Co kdyby život fungoval tímhle způsobem? Kdyby se skládal jen ze šťastných částí, z ničeho hrozného, z ničeho ani trochu nepříjemného? Co kdybychom z něj mohli vystříhat všechno špatné a nechat si jen to dobré?“

Rating: 5. From 1 vote.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<