obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Návrat do ulice strachu: Ostrov strachu

Návrat do ulice strachu: Ostrov strachu

Když jsem poprvé uviděla novou knížku autora R. L. Stineho, měla jsem velkou radost. Jako děti jsme se sestrou čítávaly jeho hororovou sérii Husí kůže a neskutečně nás to bavilo, takže jsem teď čekala knížku na podobné úrovni. Bohužel ale musím říct, i když nerada, že tahle recenze bude poměrně negativní.

.

Vražedná párty

Osmnáctiletá Rachel pracuje po večerech v bistru, aby finančně pomohla rodičům, kteří na tom nejsou zrovna nejlíp. A právě v bistru potká svého školního idola, zazobaného Brendana Feara, jehož rodinu provází děsivé historky. Brendan se s Rachel ve škole nebaví, proto ji hodně překvapí, když ji pozve na oslavu svých osmnáctin na ostrov Strach, kde Brendan vlastní obrovské letní sídlo zděděné po prarodičích. Rachel pozvání přijme, a to i přes to, že ji její přátelé varují a někteří jí dokonce řeknou o svých zlých předtuchách. Spolu s ostatními pozvanými spolužáky se vydá na ostrov, od zábavy a vyhlídky úžasného večera je neodradí ani vážně vypadající zranění lodivoda při příjezdu. Později se ale změní nevinná narozeninová hra v obrovském starém domě v boj o život. Jeden po druhém Rachelini spolužáci mizí a posléze jsou nalezeni mrtví. Podaří se Rachel a ostatním z ostrova uprchnout dřív, než se někdo z nich stane další obětí?

.

Kam ten spěch?

Příběhově zní knížka dobře, že? Ano, na tohle mě anotace také utáhla, dokonce jsem se těšila, že se u nějaké knihy budu zase bát. Což by se asi i povedlo, protože nápad na zápletku byl skvělý, kdyby jej však autor uměl lépe podat. Tahle knížka je totiž poměrně tenká, jen něco málo přes dvě stě stran a podle toho také bohužel působí obsah – děj mi přišel hodně osekaný a uspěchaný. Prakticky bez nějakého napětí, které byste u thrilleru čekali – než se začnete bát, tak se daná situace vyřeší, nahradí ji jiná, případně ji některá z postav zahraje takříkajíc do autu. Což mi přišlo docela škoda.

Klidně bych knihu udělala ještě jednou tak tlustou, nepřidávala do děje nic dalšího podstatného, ale pořádně rozvedla ten současný. Takhle mi to připadá, jako kdyby se ji autor snažil co nejrychleji dopsat a vydat, jako by jej tlačil čas.

.

Nedořešené části

Druhou věcí, která mě hodně rozčilovala a jež docela souvisí i s výše uvedeným, jsou některé nevysvětlené situace. Kdybych knihu četla delší dobu, možná bych si jich nevšimla, nebyly by tak bijící do očí, ale já ji měla přečtenou za dva dny a některá doplnění mi tu opravdu hodně chyběla. Byly to často věci, jimiž se autor snažil čtenáře vyděsit, znejistit, v jedné chvíli se řešily opravdu hodně a v další prostě vyšuměly a už se k nim nevrátil.

Stejně tak mě hodně překvapil a zároveň i zarazil konec. Sama za sebe bych knihu uzavřela o nějakých deset, možná patnáct stran dřív. Konec, který kniha má, na mě působil hodně uměle. Hlavní hrdinka má hned v dalším týdnu po prožití hrůz na ostrově ošklivé noční můry, a přesto je její největší starostí zapomenuté sako…

A úplný konec (nebudu říkat, co se stalo, nechci vytvářet spoilery) byl na knize asi úplně to nejdivnější. Nejspíš se mělo jednat o poslední tečku za celým příběhem, která se dá pochopit různými způsoby, ale já bych tuhle část vynechala, přijde mi to už přehnané.

.

Teď trochu otočka

Abych o knize řekla i něco pěkného – neskutečně dobře se četla. Sice mě nezaujala úplně tak moc, jak jsem si představovala, ale čtivě napsaná byla, to se musí nechat. Alespoň v tomhle Stine nezklamal a aspoň trochu jsem ho v tom poznala.

Samozřejmě své udělal i překlad, který byl podle mě skvělý. Překladatel nemůže text dopsat, aby byl úplnější a napínavější, ale může jej přeložit tak, aby se úžasně četl, což se ne vždycky povede, ale tady to vyšlo opravdu dobře.

.

Na tuhle knihu jsem se těšila a mrzí mě, že dopadla takhle, ale opravdu jsem čekala něco víc než trochu naivní příběh jako z rychlíku. Za sebe ji hodnotím 3,5/10, hlavně proto, že mě čtení téhle knihy nijak nenaplnilo. Po dočtení se nedostavily žádné emoce jako obvykle, ať už doznívající strach, nebo radost z toho, jak to dopadlo. Prostě jsem ji dočetla a nic.

Ale i přes to, což běžně u knih, které mě moc neoslovily, nedělám, ji doporučuji k přečtení. Zajímal by mě váš názor na ni, a také se vám v ní třeba podaří odhalit něco skrytého, co jsem já nenašla. U Stina jeden nikdy neví.

.

Oblíbený citát

„Moji rodiče jsou hodní, chápaví lidé. Ale už od malička jsem si radši nechávala některé věci pro sebe a řešila je po svém.“ (s. 35)

.

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Baronet.

.

Autor: R. L. Stine

Název v orig.: Party Games

Nakladatelství: Baronet

Vydání: 2017

Počet stran: 216 s.

Foto k recenzi: L&P

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<