obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala

Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala

Jak už jsem psala v nějaké z předcházejících recenzí, knihy musí ke člověku přicházet ve správný čas. Aby vystihly jeho momentální rozpoložení, stav, náladu, životní situaci, zkrátka mu sedly. Není od věci u knih někdy vypnout a jen tak se zasnít, zrekapitulovat si spolu s hrdiny svůj vlastní život a zhodnotit, jestli bychom se v podobných momentech chovali stejně. A tahle kniha mi v aktuálním čase více než sedla.

 

Propásnuté šance

Ty nejlepší věci přicházejí nečekaně. Člověk musí mít oči i srdce otevřené, aby je dokázal rozpoznat a přijmout v ten správný čas. Je pravda, že někdy svou šanci propásneme, ale navždycky si budeme pamatovat ten pocit, když jsme si uvědomili, že je pozdě. A s tou zmařenou nadějí budeme vstupovat do všeho, co nás potom v dalším životě potká. Na první lásku člověk nezapomene, tak už je to zařízeno. A své o tom ví i dva hlavní hrdinové románu Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala z pera autorské dvojice Jimmyho Rice a Laury Taitové – Holly a Alex. Když se Holly do města přistěhovala, stali se z ní a Alexe velmi brzy nerozluční přátelé, na něž všichni doráželi s otázkou, jestli spolu něco mají. Oběma však připadalo začít si s tím druhým, jako by si začali něco s vlastním sourozencem. Postupně si však začali přiznávat pravdu alespoň v duchu pro sebe, jsou zamilovaní. Říct to však z očí do očí tomu druhému, to byl už jiný šálek čaje. A proto se pokaždé, když k tomu mělo něco dojít, jak už to tak bývá v hollywoodských filmech, stalo něco, co to překazilo. A pak najednou skončil poslední ročník střední školy. A Holly šla na univerzitu. Alex zůstal na venkově. A od té doby se spolu neviděli…

 

My dva a čas…

Až teď, po jedenácti letech. Z Holly, která chtěla objevovat svět, se stala osobní asistentka manažera v jedné velké společnosti v Londýně. Nijak zvlášť netouží po nějakém kariérním postupu, jen po tom, aby její šéf, s nímž už nějakou chvíli poměr, byl ochotný tuto skutečnost říct celému světu… Jejich románek trvá už přes devět měsíců a pořád je všechno tajné… Alex je sám, už dlouho, všechny jeho pokusy o vztah ztroskotaly. Z části proto se rozhodl, ačkoliv si splnil svůj životní sen – učit na své bývalé střední škole, že je čas se posunout dál. A proč ne právě do Londýna! Nové místo, nové možnosti. To, že tam je Holly, jak mu někteří lidé v jeho okolí nadšeně sdělí, s tím NEMÁ nic společného (ha ha, to známe…), on už k ní nic necítí, je to dávno, platonická láska ze střední školy (ha ha ha…)… Ale je to opravdu tak? Nebo pořád oba něco tají a skrývají a v obou se rozezní ozvěna minulých časů, ačkoliv mají oba své životy? Dá se zpřetrhané pouto navázat…?

 

Roviny příběhu

Jednotlivé kapitoly byly vyprávěny střídavě z pohledu Alexe a Holly a zároveň se měnily časové roviny – vraceli jsme se ve vyprávění do časů jejich studia na střední škole, blízké minulosti a dívali jsme se na jejich život i v současnosti, což je jedna z věcí, které na knihách považuji za velmi osvěžující prvek, pokud s tím autor umí kvalitně pracovat, což v tomto případě tak bylo. Líbilo se mi také, jak byly jednotlivé kapitoly provázány, a považovala jsem za velké plus, že děj úplně nestagnoval a čtenář se neplácal v klišovitých větách bez obsahu.

 

Sladké a jiné neřesti

Knize bych však mohla vytknout věc, kterou bych s přehledem označila za tu, kvůli které jsem ji četla (paradox, že) – bylo to trochu cukrkandlové. Kam to směřuje, bylo téměř od počátku jasné, i když ty peripetie byly dosti svízelné, než se hlavní hrdinové dobrali tam, kde měli ve skutečnosti být (ať už si pod tím vy, co jste to zatím nečetli, představíte cokoliv). A možná bych ji mírně zkrátila, ale to je spíš jen drobný detail.

Za to, že jsem si s nostalgií zavzpomínala na první lásku, za to, že jsem si při čtení pěkně odpočinula a opravdu oddechla (což si myslím, že je hlavní smysl tohoto příběhu), dávám knížce hodnocení 7/10.

 

Oblíbený citát:

„Problém s tímhle světem,“ prohlásil hloubavě, zatímco mi koukal do očí přes zpětné zrcátko, „ je v tom, že všichni pořád někam spěchají a zapomínají si užít cestu.“ (s. 352)

 

Autor knihy: Jimmy Rice, Laura Tait

Název v orig. (angl.): The best thing that never happend to me

Nakladatelství: Jota

Vydáno: 2015

Počet stran: 373 s.

Autor fotky: Bára

Autor recenze: Pavlína

Rating: 3.5. From 1 vote.
Please wait...
One thought on “Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala”
  1. […] Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala (s. 352) […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<