obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Neohlížej se

Neohlížej se

Čtení ve velkém stylu

Ze své lásky k detektivkám a napínavým příběhům ze života jsem se tu už při jedné příležitosti vyznávala, a že miluju knihy, je všeobecně známá věc, ale to, co se mi stalo s napínavou knihou Neohlížej se od Jennifer L. Armentrout, to jsem už dlouho nezažila. Knížku jsem četla na své poměry hrozně dlouho (moc povinností a málo času bohužel), zato finiš čtení probíhal velmi hekticky a ve velkém stylu – hltala jsem posledních cca 60 stran jedním dechem, leč cesta vlakem skončila moc brzo, a tak jsem nelenila a do práce skoro doběhla, no a jelikož mi zbývalo do začátku směny ještě skoro dvacet minut a všude na strategických a tichých místech bylo obsazeno, zakempovala jsem vedle pultu v půjčovně, na zemi na polštářku a v klidu si tam poslední stránky dočetla, protože od toho se zkrátka nedalo odejít! A Lucie, která v tu dobu zrovna směnovala na půjčovně, se mi směje ještě teď. 🙂

.

Ztráta paměti

Sammy si žila jako v bavlnce, pocházela z jedné z nejbohatších rodin v jejich městě, měla kolem sebe vždy hodně lidí, kamarádů, následovníků, přítele, idylka prostě. Ale… opravdu to byla idylka? Knížka začíná vhozením rovnou doprostřed příběhu, kdy se zmatená Sammy zjeví na nějaké cestě, bosá, potrhaná, rozbitá navenek i uvnitř a hlavně bez paměti. Neví, kdo je, kde se tam vzala, kam má jít, odkud pochází, kde je její rodina. Policejní hlídka ji odveze do nemocnice a kolem ní se začíná odvíjet příběh, který jí připadá hrozně cizí. Motá se kolem ní spousta lidí, které nezná, přihlásí se k ní rodiče, které nepoznává, je odvezena do vily velikosti malého hotelu pro snoby, který jí připadá, že jej vidí poprvé (však v něm taky nesčetněkrát zabloudí) a… opravdu se snaží si vzpomenout. Ale… nic, zhola nic. Nepamatuje si ani na svého přítele, který vypadá jako ze žurnálu, nepamatuje si ani na Carsona, kamaráda svého bratra. Ostatně ani bráchu si nevybavuje a ten v první chvíli neví, jestli si z něj Sammy nestřílí, protože na takové přezíravé chování byl od ní celkem zvyklý, takže jí její amnézii zpočátku nevěří a myslí si, že za ni chce jen schovat nějaký svůj průšvih.

.

Hrůzostrašná minulost

Kamarádi i její přítel se jí snaží ukázat, jaká byla v minulosti, jaké mezi sebou měl kdo z nich vztahy, Sammy vidí fotky, poslouchá příběhy… nejen od nich, ale také od bratra a od Carsona, který si k ní kupodivu najde cestu i přesto, že ho dřív docela trýznila, a ona začne od prvního momentu, kdy jej „poprvé“ uvidí, cítit něco, co by neměla, protože je přece zadaná, ale nedá se to potlačit a nechápe to tím spíš, když zjistí, jaká byla před tou nehodou. To, co se dozvídá, se jí ani za mák nelíbí. Vypadá to totiž, že byla docela mrcha, podlá, zlá, vypočítavá, celkem i zákeřná. A s Cassie tvořily v podstatě postrach školy, kdo se jim připletl do cesty nebo znelíbil, se zlou se potázal… S Cassie. No, ano. To je to děvče, které se ztratilo spolu s ní. Už jen kvůli ní by si chtěla vzpomenout, co se tu noc, kdy se ztratily, stalo, třeba by jí ještě dokázali pomoct. Je to přece její nejlepší kamarádka… Nebo… je to jinak?

.

Mlhavé vzpomínky a vize

Krom děsivé minulosti, jíž se bojí uvěřit, protože nyní je úplně jiný člověk, víc lidský, řekla bych, a neschopnosti se rozpomenout na uplynulé události, straší Sammy ještě něco – divné vzkazy na žlutých lístcích, které jí někdo podstrkuje, a halucinační vize, které se jí většinou bez varování dostavují, a ona v nich prožívá některé ze svých ztracených vzpomínek. Někdy slyší vodu, často v nich vidí Cassie v těch červených šatech, které měla, když ji viděla naposledy, či se s někým hádá nebo… Je toho spousta a čtenář obdivuje Sammy za její sílu se tomu všemu postavit a snažit se to pochopit a najít v tom nějaké vodítko pro zjištění celé pravdy… Tou ale ve skutečnosti je, že já bych se po jejím odhalení asi zhroutila, už jen ty drobné střípky byly docela šílené, natož, když zjistila všechno…

.

Neskutečně silná osobnost i celý příběh

Ačkoliv se to zdá téměř k nevíře, lidé se mohou k nepoznání změnit. Před několika lety se Samanta změnila k nepoznání z milého děvčete v zákeřnou mrchu s příchodem Cassie do jejího života, nyní se vrátila ta stará dobrá Sammy, ale stálo ji to všechny životní vzpomínky… Dostala druhou šanci, aby dokázala napravit křivdy, které způsobila, aby dokázala, že umí být milující dcera, úžasná přítelkyně toho správného chlapce, správňácká sestra… Hrozně moc jsem fandila Sammy, když se pokoušela urovnat alespoň trochu svou minulost, ačkoliv v podstatě sama nevěděla, čemu čelí, co si ty lidi na ni pamatují. A moc jsem si přála, aby odhalila všechnu tu faleš, která byla v její minulosti přítomná a zničila to jednou pro vždy. Její odvaha a síla byly až neskutečné. A velmi strašidelné, bohužel však pravdivé bylo vylíčení hierarchie vztahů mezi lidmi – i v reálném životě se můžeme někdy na školách setkat s tříděním podle postavení, peněz, popularity apod. Ta sonda do uvažování těchto osob byla více než realistická – jeden den jste na vrcholu žebříčku, další můžete být na úplném dně jen proto, že nechcete nosit značkové oblečení, nebo se někomu vyhlédnutému vysmívat kvůli čemukoliv – za tohle je nutno paní spisovatelce vzdát všechnu čest.

.

Slova chvály

Příběh měl jasně stanovenou linku, ale dosti nejasné řešení. Podezřelých jsem měla několik, ale ani u jednoho jsem si nebyla jistá motivem, jen bylo podivné jejich chování (ale jo, pochlubím se, jeden z těch tipů mi fakt vyšel, později už jsem víceméně věděla, kdo za to všechno mohl, ale pořád mi unikalo proč). Knížka mě dokázala udržovat v napětí, ve správných chvílích tam byly správné navnazující momenty a zápletky či jejich rozuzlení, které však příběh zase trochu zamotaly. Armentrouth napsala knihu, za niž ji jedna z prestižních asociací (Young Adult Library Association) navrhla na ocenění za nejlepší beletristický titul pro mladé dospělé. A zcela právem! Za mě 9-10/10, s velkým nadšením a rozhodně s doporučením k přečtení!

.

Oblíbený citát:

Ohlédla jsem se přes rameno do prázdné chodby. Nikdo tu nebyl, ale nedokázala jsem setřást pocit, že mě někdo sleduje. Vířil ve mně jako temný inkoust vylitý do vody. Zatlačila jsem do dveří, vyšla do nočního vzduchu a odmítala se znovu ohlédnout.

Nevšímej si těch pocitů – nejsou skutečné. Ty vzpomínky byly, ale všechno ostatní byl jen můj strach… nebo pokus komunikovat sama se sebou, což bylo divné a znělo to dost šíleně. (s. 298)

.

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Baronet.

.

Autor: Jennifer L. Armentrouth

Název v orig. (angl.): Don’t Look Back

Nakladatelství: Baronet

Vydáno: 2016

Počet stran: 344 s.

Autor fotografie k recenzi: Bára

Autor recenze: Pavlína

Rating: 4.75. From 1 vote.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<