obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Odpusť mi. Megan

Odpusť mi. Megan

Dva večery. Přesně tak dlouho mi trvalo zhltnout debutové dílo Abbie Rushtonové Odpusť mi. Megan. Mít víc času, měla bych to přečteno ještě rychleji. Tento fascinující a napínavý příběh se dá přečíst velmi snadno a hladce, protože čtenáře doslova pohltí.

 

Tajemství přitahují

Člověk je od přírody zvědavý tvor a snaží se nacházet odpovědi na otázky, které mu vrtají hlavou. Když jsem dostala do rukou tuhle knihu, tak jsem byla velmi zaujata její anotací, kde se psalo o dívce, která cítí velkou vinu a jež slíbila, že vydrží neprozradit nějaké obrovské tajemství, a proto od té chvíle – z části i ze šoku – nemluví. Když však pozná novou spolužačku ze školy Jasmine, začne se její svět měnit a ráda by jí řekla spoustu věcí… to by ale znamenalo říct i to, co nesmí říct za nic na světě… Inu, a já chtěla zkrátka vědět, co za tím vězí.

 

Tragédie jí změnila život

Megan je 15 let. Už skoro rok mlčí. Do doby „před“ se chovala jako každý normální dospívající teenager, měla svou nejlepší kamarádku, se kterou si svěřovaly všechna tajemství, chodila do školy, měla své zájmy. Jenže teď je Megan terčem posměchu, slovní šikany, je odstrčená do skupiny loserů, s nimiž se nikdo nechce moc bavit. Proč? Protože před rokem se stala velká tragédie, která otřásla životem Megan, ale i dalších lidí, což vyplývá postupně na povrch… Jediný, kdo se od ní neodvrátil a nevysmívá se jí, je Luke, kluk, který s ní stále udržuje kontakt a jemuž se Megan asi i líbí… ona z toho však má rozporuplné pocity.

 

Výkřiky do tmy

Jak se člověk postupně začítá do textu knihy, nemůže od něj odejít. Je fascinován krutými výkřiky v podobě krátkých a úsečných vět, vytištěných jiným fontem písma, jimiž promluvá Meganino svědomí k ní samotné a vždy ji upozorní na její hroznou povahu, chybu, kterou udělala, pošlape její sebevědomí a dá jí najevo, že si nemá dělat naděje, že se něco změní. A zakáže jí cokoliv říct. Ale čtenář minimálně do poloviny, spíš tři čtvrtě knihy netuší, co se vlastně přesně stalo, proč má Megan tak tíživé myšlenky a nemůže se jich zbavit. Napětí by se dalo krájet. V podstatě do poslední stránky.

 

Nový vítr

Jednoho dne se ale atmosféra na autobusové zastávce, kde se ráno setkávají studenti Meganiny školy, změní, všechno tu hučí jako v úle… Je tu nová žákyně. Jasmine. Krásná dívka, jež se svou rodinou opustila Kypr, aby byla uchráněna před šikanou na místní škole. Postupně si k Megan najde k velké nelibosti některých cestu a začne se s ní sbližovat. Megan si uvědomuje, že přátelství, jež ji začalo s Jasmine spojovat, nebude jen tak obyčejné. Je v tom něco víc, něco, co nikdy se svou kamarádkou Hanou nezažila. Hana tu ale už není… A Megan touží Jasmine říct tolik věcí… Třeba jak je úžasná… ale promluvit znamená všechno zničit. Může to dopustit? A nezničí někdo všechno ještě dřív, než najde svůj hlas? Začínají se dít divné věci, docela děsivé…

 

Tolik podezřelých zajímavostí

Stránky jsem hltala jednu za druhou, fascinována tím, jak si autorka pohrála s psychologickým vykreslením postavy Megan, jejího zablokovaného mluvení. Fandila jsem Jasmine, když hledala cestu, jak se své nové kamarádce přiblížit i přes komunikační bariéru, bylo mi líto hlavní hrdinky, která v sobě dusila tolik emocí a byla nucena zvládat tolik nepříjemných situací kvůli něčemu, o čem nemohla s nikým ani mluvit, a byla jsem jako na trní z toho, co se v příběhu stane, podezřelých věcí, událostí a lidí bylo mnoho, ale řešení situace nejisté.

Za to psychologické vykreslení postav, za příběh plný tichého smutku, ale přesto i svítající naděje, za děj plný porozumění, odhodlání a nalezení síly postavit se vlastnímu osudu, za uvědomění si, že láska má mnoho podob a může být „dobrý sluha“, ale i „zlý pán“, za tohle všechno dávám knížce s velmi čistým svědomím 9-10/10 a vřele ji doporučuji.

 

Oblíbený citát:

„Maličkosti, které dřív neznamenaly nic, jako držení za ruku, teď znamenají všechno. Ať je to, jak chce, Jasmine se nikdy nesmí dozvědět, co cítím. Od něčeho takového cesta zpátky nevede. Zničilo by to naše přátelství.“ (s. 121)

 

Autor knihy: Abbie Rushtonová

Název v orig. (angl.): Unspeakable

Nakladatelství: Yoli

Vydáno: 2016

Počet stran: 256 s.

Autor fotky: Bára

Autor recenze: Pavlína

Rating: 4.75. From 1 vote.
Please wait...
3 thoughts on “Odpusť mi. Megan”
  1. […] Odpusť mi. Megan (s. 121) […]

  2. […] Naše celá recenze zde. […]

  3. Mluv | Za listem list Červen 25, 2017 on 3:29 pm Odpovědět

    […] Možná někteří znáte knihu Odpusť mi. Megan (pokud ne, můžete se mrknout na Pájinu recenzi ZDE), která byla také o nemluvné dívce s tajemstvím. Nevím, jestli to byl záměr […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<