obracíme stránky

Za listem list

Home / Lesk a bída knihovnického života / Perličky ze života knihovnic III.

Perličky ze života knihovnic III.

Můj deník

Poměrně často se nám stává, že někdo knihovně donese knihu, kterou už nechce, jako dar. Takovéto knihy má na starosti kolegyně, která potom rozhodne, jestli kniha bude jako náhrada za nějaké salátové vydání stejného titulu nebo jestli ji pošleme na některou z poboček. Většinou nám sem chodí opravdu pěkné knížky. Ale v poslední várce byla jedna, která se jmenovala Můj deník. Grafická úprava podobná sérii Deník mimoňky…ok, někdo asi využívá popularity této série a snaží se dělat napodobeniny… Tak jsme knihu otevřely s očekáváním, jaká to bude blbost…a on to byl opravdu jenom deník. Úplně prázdné stránky, nikde ani písmeno.

Nápad je to dobrý, netvrdím, že ne. Fanynky mimoňky z tohoto měly určitě radost. Jen doteď nechápu, jak si čtenář, který nám knihu daroval, představoval, že ji využijeme.

 

Will Grayson (nebo Will Great Son?)

Před pár dny přišla na „nákupku“ nová Greenova kniha Will Grayson, Will Grayson. O nákupce se tu už zmínila Pája – ve zkratce to znamená to, že do knihovny přijdou jednou za týden nově vydané knihy a naším úkolem je rozhodnout, zda se koupí a případně kolikrát. Knížky si samozřejmě musíme alespoň trochu pročíst a stručně o nich říct ostatním.

„…no, takže první Will Grayson má kamaráda…“

A jedna z kolegyň: „Počkej, Will Grayson je jméno?“

„Jo. Cos myslela?“

„No, já jsem tu knížku viděla položenou tady na stole a myslela jsem, že je v angličtině. Dokonce jsem si ten název i zkoušela přeložit – myslela jsem, že to je něco jako „Buď hodným synem“ nebo tak…“

 

Knihovní sklep

Naše knihovna se nachází v poměrně staré budově, takže tu máme i starý a možná trochu strašidelný sklep, ale rozhodně je i zajímavý. A tak, když jsme vymýšleli program pro děti na Noc s Andersenem, padl návrh na stezku odvahy po sklepě.

„Dobře, tak to bychom tedy měli. V dalším úkolu budou děti prokazovat odvahu a půjdou se svými průvodci do sklepa…“

A reakce jedné z kolegyň? „No tak to teda ne! Mě do sklepa nedostanete! Já se tam bojím!“

 

V knihovně se co…?

A pak nastala samotná Noc s Andersenem. Rozdělili jsme si děti do skupin a postupně s nimi obcházeli všechna stanoviště a plnili jednotlivé úkoly.

Moje skupinka byla jedna z prvních, které měly všechny úkoly splněné. A tak jsem vzala děti do dětské knihovny, aby si mohly prohlížet knížky. No, ale určitě to znáte ze svého dětství – zažíváte nějaký úžasný program s kamarády (nebo alespoň doufám, že se jim Noc líbila :-D), nebudete spát doma, jste veselí a rozdovádění…a pak vám někdo řekne, ať si chvíli sednete a prohlížíte knížky. Samozřejmě to dopadlo tak, že děti začaly běhat po půjčovně tam a zpátky, sice chvílemi některou z knížek vytáhly, ale nakonec skončila odložená na stole. A tak jsem si počkala až poběží kolem mě, odchytla jsem si jednoho kluka, pak druhého, ale na holku, co běžela s nimi, mi nezbyla ruka, tak za ní volám: „V knihovně se co…?“ (chtěla jsem slyšet něco na způsob „…neběhá“, ale ona mě převezla). „Čte!“ zazněla odpověď a utíkala dál…

 

I obři chodí do knihovny

Nedávno jsem seděla na půjčovně, a protože byl poměrně klid, dodělávala jsem si různé věci, co zrovna byly potřeba. Najednou jsem koutkem oka zaregistrovala, jak se někdo hrabe v poličce s časopisy, ale je nějak „nepřirozeně“ vysoko. Ještě jsem ani pořádně nezvedla hlavu a už jsem se chystala toho čtenáře upozornit, ať okamžitě sleze ze židle, že stoupat na ně je zakázané. Zastavila jsem se tak tak. Tím čtenářem byl totiž pán, který měl nejméně dva metry a nestál na židli, jak jsem si původně myslela. Dokonce nestál ani na špičkách. A i tak dosahoval hlavou až po horní okraj našich už tak navýšených regálů, u kterých málokdo dosáhne na vrchní poličku.

 

 

 

No votes yet.
Please wait...
2 thoughts on “Perličky ze života knihovnic III.”
  1. Myanmar Duben 17, 2016 on 6:10 am Odpovědět

    Škoda, že ten deník nebyl alespoň popsaný! 😀

    • Lucie Duben 17, 2016 on 5:44 pm Odpovědět

      To by bylo dobrý 😀 myslím, že z toho by se potom dalo udělat i samostatné perličky 😀
      A tohle byla dost dobrá poznámka, díky tomu jsem si teď vzpomněla na podobnou věc. S Pájou a ještě jednou kolegyní jsme jednou v knihovně objevily, že staré komiksové brožury W.I.T.C.H. mají posledních pár stránek určené na poznámky, a že si v tom pubertální holky nechávají nejrůznější vzkazy (a probíhaly tam i různé hádky, která z těch pěti čarodějek je nejlepší :-D). Bylo to hodně vtipné, někde máme i fotky. Zkusím je najít a pokud se mi to podaří, tak se na to můžeš těšit v dalších perličkách 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<