obracíme stránky

Za listem list

Home / Lesk a bída knihovnického života / Perličky ze života knihovnic VI.

Perličky ze života knihovnic VI.

Knížka o lejně

Stává se poměrně často, že se čtenář přijde zeptat, jestli máme nějakou knížku, a zkomolí jí název. Například posledně přišla za kolegyní paní a dost nejistě se jí ptá:

„Dobrý den, máte tady knížku… Říkali mi… Lej… Lej… ehm… asi Lejno?

Kolegyně (s hodně potlačovaným smíchem): „Myslíte Říkali mi Lenni?“

„Aha! Já věděla, že to bude jinak!“

.

Do prdele se neříká!

Sedím v knihovně v půjčovně, je večer, a tudíž celkem klid. Ten ale narušila rodinka s malými, ale poměrně živými dětmi, kterým mohlo být tak 6 a 9 let. Rodiče si sedli ke stolu a pročítali si svoje vybrané knížky, holky letěly do vedlejší místnosti za hračkami.

Najednou se odvedle ozvala rána a dětské hlásky:

„Do prdele!“

„To se neříká!“

„Ale říká!“

„No to teda neříká!“

„Tak se běž zeptat mamky! Říká to taky!“

Horko těžko jsem dusila smích. A rodiče? Buď využili volné chvilky k tomu, aby vypli, nebo už jsou prostě zvyklí, každopádně vůbec nereagovali.

.

Kolik ta kniha stojí?

Pája dohledávala jedné paní knihu na stránkách knihkupectví, aby si ji mohla koupit. Paní jí celou dobu koukala přes rameno, a když se najednou v postranním panelu objevila reklama na novou Vieweghovu knihu, ozvala se:

„Jů, mohla byste otevřít tu Vieweghovu knihu? … hm… hm… A kolik asi tak stojí, prosím Vás?“

Pája: „To bohužel nevím, ta kniha vyjde až za měsíc…“

Paní: „Ani přibližně nevíte?“

Pája: „Ne, ani přibližně, jak říkám, ta kniha vyjde až za měsíc, to se pak i dozvíte, kolik stojí.“

Paní: „Aha, tak nic no… a uvnitř je obrázková? Nevíte?“

(Musím říct, že Páju hodně obdivuju, že zvládla udržet kamennou tvář, já se za rohem zhroutila smíchy)

.

I kolegyně občas přijdou s nějakou perlou

„Dobrý den, možná mi pomůžete, i když je to trochu nadlidský úkol. Hledám pro jednu svou čtenářku z pobočky knížku, je to něco přeloženého, napsala to žena, jejíž křestní jméno začínalo na T, příjmení nevím a měla by to být součást nějaké série, spíš asi nějaká fantasy. Bohužel ale nevím, jak má vypadat, ani jaký je to formát. Nenapadá Vás, co by to mohlo být?“

Možná vás nepřekvapí, že jsme knihu nedohledali, že? 😀

.

Jeden podobný případ…

Jednou za mnou na půjčovně přiběhla zoufale vypadající maminka, která za sebou táhla dvě malé dcerky.

„Prosím Vás, měla jsem támhle na sedačce položenou knížku. Byl to takový trochu větší formát, zajímavé temné obrázky a napsala to paní, ale na jméno si teď nevzpomenu. Dcery ji strčily do některého regálu, ale nemám tušení kam. Ale Vy tu pracujete, takže mi ji určitě najdete.“

Tak jistě… superbookman v akci… 😀

.

Byli jste někdy v muzeu papíru? Ne? Tak ani nechoďte…

Tahle perlička není ani tak z knihovny, ale ze služební cesty, kterou absolvovali knihovníci napůl s jedním nejmenovaným klubem. Členové tohohle klubu byli povětšinou staršího věku, ale měli s sebou i jednoho třináctiletého chlapce, puberťáka jak má být.

Při návštěvě jednoho muzea bylo vidět, že se kluk úplně příšerně nudí, a tak s ním jedna kolegyně šla dát řeč.

„Ty nemáš rád muzea?“

„Ne!“

„Ale tohle je celkem zajímavý, ne?“

„No… nic moc, ale je to daleko lepší než muzeum papíru.“

„Jak to?“

„Protože tam byl jenom jeden papír vedle druhýho, a všechny prázdný!!“

.

No votes yet.
Please wait...
2 thoughts on “Perličky ze života knihovnic VI.”
  1. Ailin Říjen 30, 2016 on 12:23 pm Odpovědět

    😀 😀 Krásné perličky :). U té části I kolegyně občas přijdou s nějakou perlou – nemohla to být kniha od Tahereh Mafi? To by i sedělo :).

    • Lucie Listopad 3, 2016 on 11:28 am Odpovědět

      Děkujeme za tip! To mě nenapadlo, a to jsem přitom její sérii přečetla celou 🙂 Kolegyně sem občas chodí, až jí příště uvidím, řeknu jí 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<