obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Poslední hvězda

Poslední hvězda

Znáte ten krásný pocit, když dočtete nějakou sérii, víte, jak to všechno skončí, a těšíte se, až se k ní  jednou budete moct vrátit? Tak přesně ten mám teď. S Poslední hvězdou jsem dočetla sérii Pátá vlna a jsem ráda, že to autor udržel na trilogii a nesnažil se sérii kvůli úspěchu nějak zbytečně rozvíjet, protahovat, napínat čtenáře a podobně. Více méně kdyby chtěl, mohl by pokračování napsat i tak, otevřených otázek zůstalo hodně, ale hlavní téma uzavřel a za to jsem moc ráda.

.

Kde začít?

Chtěla bych nějak shrnut děj, ale v knize se toho stalo tolik, že to nijak uceleně nejde, navíc potřebujete znát souvislosti z předchozích dvou dílů. Tak alespoň v krátkosti. Eso byla ve druhém díle na základně vylepšena tzv. Pátou soustavou, která posílila všechny její schopnosti, stala se tak téměř nezničitelnou. Vosh se domnívá, že se tím pádem stala jeho zbraní, a vyšle ji zpět do terénu, aby našla zbytek svých přátel. Ben, který netuší, co se s Eso a s Pusinkou stalo, vezme jednoho člena ze své skupiny a vydají se je hledat do jeskyní, kam měla děvčata naposledy namířeno. Cassie zůstane s Evanem, Samem a Megan v domku po Tlumičce, o kterém si myslí, že je bezpečný. Evan mezitím spřádá plány, jak by se mohl dostat na mateřskou loď a zlikvidovat ji. To ale netuší, že přesně v tohle Vosh doufá, aby mohl Evana zajmout, podrobit výzkumu a zjistit chybu v jeho systému, která zapříčinila, že se chová  jako člověk i přes to, že je Jiný.

.

Na rovinu můžu říct, že Poslední hvězda byla podle mě beze sporu nejlepší kniha v téhle sérii. Byla ze všech tří dílů nejakčnější a dějově nejzamotanější (ale ne tak moc, aby se v ní čtenář ztratil). Obdivuji autora za to, kolik zápletek, informací, příběhů a zvratů zvládl natěsnat do pouhých tři sta padesáti stran, a to tak, aby to bylo i přes to uvěřitelné (nebo aspoň tak moc uvěřitelné, jak sci-fi může být).

.

Čtyři dny do konce

Celý děj knihy byl rozdělen do čtyř dní. A proč právě do čtyř? Protože v době, kdy se s hrdiny téhle série znovu setkáváme, zbývají pouhé čtyři dny do konce světa. Za čtyři dny Jiní shodí ze své mateřské lodi obrovské bomby, které srovnají se zemí veškerá města a vše, co lidé v průběhu věků vybudovali. Zapříčinili by tak zánik veškeré vyspělé civilizace, lidstvo (nebo spíše jeho zbytky) by se vrátilo zpět do doby kamenné a vše by začalo od úplného začátku. Vlastně by to znamenalo restart života na planetě Zemi.

V každém dni je vyprávění rozděleno mezi hlavní postavy, protože jak jsem už říkala, skupinka, se kterou jsme se seznámili v předchozích dvou dílech, se různě rozdělí, přeskupí, znovu sejde a tak podobně. Cíl našich hrdinů během těchto čtyř dní je jasný – zabránit Jiným, aby zničili veškerou lidskou práci na planetě. A pokud by se to Jiným přece jen podařilo, chtěli být všichni pohromadě, aby alespoň umřeli spolu.

.
Proměna postav

V recenzi na předchozí díl jsem psala o poměrně výrazném posunu psychiky postav. To jsem ale netušila, že se to autorovi podaří ve třetím díle dotáhnout k úplné dokonalosti. Ten kontrast mezi uvažováním jednotlivých postav v prvním díle a v tomhle třetím, posledním, je opravdu neuvěřitelný. Samozřejmě u některých méně, u některých více, ale protože jsou tyhle rozdíly vyvážené podle věku, tipuji, že to byl autorův úmysl. Například Ben a Cassie, puberťáci ze střední školy, kterým najednou zůstala na krku hrstka mladších a nezkušenějších dětí, o něž se musí postarat, předčasně dospěli. To se dalo dost dobře předpokládat. Když vám jde o život a najednou jste nejstarší, nemáte se pořádně o koho opřít a ještě k tomu máte být oporou a příkladem mladších, jde to snadno.

Co mě ale dostalo daleko víc je proměna jednoho ze dvou nejmladších členů skupiny, a to šestiletého Sama. Z malého, ubrečeného chlapce, pro kterého po vypuknutí první vlny znamenal kromě vlastní rodiny nejvíc plyšový méďa, se najednou stal malý voják tělem i duší, voják, který se nebojí stisknout spoušť zbraně, pokud je to nutné, který si to nejdříve promyslí, než ji opravdu stiskne, projde všechna pro a proti, který si uvědomuje daleko více rizik a nebezpečí, než kolik byste od tak malého dítěte čekali. Po tom, čím si prošel, je to pochopitelné a možná se to dalo i trochu čekat, ale i tak mě to hodně překvapilo. Často jsem při čtení částí vyprávěných Samem zapomněla, že je to jen malý kluk, vždycky když v textu dlouho nebyla nějaká zmínka nebo narážka na jeho věk, vystupoval v mých představách jako 10leté až 11leté dítě, předčasně vyspělé v puberťáka.

.
A žili štastně až na věky? Ne…

Líbilo se mi, a nejen konkrétně na této knize, ale na celé sérii, že autor umí své postavy postupně zabíjet. Zní to morbidně, já vím, ale není to takový ten příběh, kdy se postava dostane do nebezpečí a pak najednou nějakým nečekaným zvratem a zásahem se z něj téměř bez úhony zase dostane. Ne. Rick Yancey postupně nechal umřít poměrně velké množství svých hlavních postav, a i když to bylo smutné, byl pro mě díky tomu příběh víc uvěřitelnější a realističtější.

.

A nakonec musím zmínit i samotný konec. Měla jsem pár teorií, jak by autor mohl knihu uzavřít. Tyhle teorie se v průběhu četby různě měnily, upravovaly, vždycky jsme si byla už téměř jistá, že to jinak být nemůže, ale i nepatrná maličkost moje přesvědčení vyvrátila. Dokonce jsem se několikrát dostala také do fáze, kdy jsem si říkala, že to bude určitě stejné jako jiné série, že to autor prostě neuzavře, napíše jen nějaký rádoby konec a za několik měsíců se dočteme, že vyjde další díl.

Ale on to uzavřel. Konec přišel, byl úžasný a pro mě i hodně překvapivý. Autor totiž v průběhu knihy zmíní různé, určité detaily. Detaily, které zapadnou do příběhu, všimnete si jich, ale moc je neřešíte, protože vám nepřijdou důležité. A tyto detaily na konci knihy znovu vytáhne na povrch, všechny maličkosti, na které si  znovu vzpomenete až po jejich zmínce, zapojí do příběhu a vznikne úžasně nečekaný konec.

Knihu hodnotím 9.5/10, a jak už jsem psala na začátku, těším se, až si tuhle sérii znovu rozečtu.

.

Oblíbený citát:

„Všechno se děje v kruhu. Eso se mi to pokoušela vysvětlit. Bez ohledu na to, jak daleko nebo rychle běžíte, dříve nebo později se ocitnete zpátky na místě, odkud jste vystartovali.“ (s. 43-44)

 .

Autor: Rick Yancey

Název v orig.: The last star

Nakladatelství: Baronet

Vydáno: 2016

Počet stran: 352 s.

Foto k recenzi: L&P

Autor recenze: Lucka

Rating: 4.75. From 1 vote.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<