obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Seznam mých přání

Seznam mých přání

Hloubavá nálada

Nevím, jak to dělám, ale v poslední době si vybírám knihy, nad nimiž musím dlouho přemýšlet i po dočtení. Někdy se zamýšlím nad tím, jestli bych jednala jako hlavní hrdinové, jindy zase nad tím, jestli ten konec nebyl přitažený za vlasy, tentokrát však nad tím, jaký je můj vlastní žebříček hodnot a co všechno tvoří položky mého seznamu přání. Je materiální, nebo duchovní? Který je lepší? Co všechno se může stát, pokud jeden převáží nad druhým? A co se stane, jestli jeden z nich poškodí něco, co je mi v životě drahé? A co seznamy lidí okolo mě, jaké jsou? Spoustu podobných otázek vehnala do mé hlavy knížka Seznam mých přání od Grégoire Delacourt. A odpovědi? Ty nemám. Nebo ne úplně. Ještě pořád sedím a hloubám.

.

Některé výhry jsou vlastně prohra

Jednou za život člověk vsadí 2 eura v loterii. Co to je v dnešní době? Co si za to běžně koupíte v zahraničí? 2 polévky v pytlíku? Trochu salámu v housce? Těžko říct, možná třeba tabulku levnější čokolády. No, na kávu v mezinárodním vlaku vám to stačit nebude nejspíš… Jocelyne řečená Jo, majitelka jak kdy prosperující galanterie, si na nátlak svých kamarádek-dvojčat vsadila zkusmo náhodný tip čísel na jednom jediném tiketu. A vyhrála. Vyhrála? Sama tomu chtěla vzdorovat, podvědomě se neztotožnit se skutečností, že nyní jí 18 547 301 a nějaké ty centy říkají paní. To je tak nepředstavitelná suma peněz, že se vám z ní zatočí hlava. Co byste s ní dělali vy? Věřím, že byste si stejně jako Jo začali psát svůj vlastní seznam přání. A stejně jako ona ho stokrát změnili, protože najednou… nápady docházejí, strach přichází… Zohlednili byste tam všechno, po čem tajně toužíte, co vám do té chvíle připadalo vzdálené jako procházka po měsíční krajině. Ale budete si muset dát pozor, abyste se mezi těmi sny nezačali ztrácet. Nejen ze stresu třeba na váze, ale také psychicky. Jak uchránit samu sebe od pohlcení se bohatstvím, zešílení, jak ochránit ty, které milujeme od toho, aby to v nich probudilo ty nejhorší vášně na světě?

.

Pochyby

Co jestli budou právě tyto peníze hrobem vztahů? Co když právě tyto peníze přinesou zkázu Jocelynině křehkému a těžce budovanému rodinnému štěstí. Má manžela, se kterým se naučila žít a kterého se naučila milovat. Má dvě děti (o jedno přišli hned při narození), s nimiž je vztah tak trochu „ode zdi ke zdi“ – s dcerou má tichý, laskavý vztah, plný porozumění, ale i určitého druhu vzdálenosti, se synem, nedozrálým dospělým puberťákem je ten vztah odtažitý, problematický, bezkontaktní. A s manželem? Po krizi, jež způsobilo úmrtí dítěte, spolu nějak koexistují, vlastně ho i miluje… Asi… Sama si neumí odpovědět. Ale nezničí ty peníze tohle všechno křehké? A neztratí dokonce sebe samu?

.

Samá otázka

Člověk by si řekl, že získat bohatství je vstupenka do nového světa. Osobně se k tomuto názoru nepřikláním a tato kniha mi to jen potvrdila. Člověk si z ní doopravdy tak nějak sedne na zadek, bude koukat nevidomě před sebe a kroutit pomalu hlavou, jako by si nechtěl připustit krutou pravdu toho všeho, co právě přečetl a že se to může stát komukoliv. Hlavní hrdinka procházela za svůj život různými typy pekel od svého dětství – od ztráty milované maminky přímo před dětskýma očima až po úmrtí právě narozeného dítěte a kruté ponižování od svého muže (shodou okolností také nazývaného Jo). A když už se zdálo, že se na ni usmálo štěstí, že bude mít život podle svých snů, tak osud opět zasáhne… a vytáhne z toho, od kterého by to v tu chvíli čekala asi nejméně, ty nejhorší možné vlastnosti.

.

Stéblo nad vodou

Na každý problém existuje řešení, i kdyby jen provizorní. A na trudnou mysl zase podpora od těch, kteří jsou s vámi naladěni na stejnou vlnu. V této knize mě zaujalo, že si Jo, možná trochu z nudy, možná z části proto, aby přišla na jiné myšlenky, začala vést blog o své galanterii (což byla taky taková náplast na jeden z nesplněných snů – stát se módní návrhářkou). A ten blog si získával den za dnem více a více čtenářek, které ji podporovaly, se kterými si psala a s nimiž žila svůj život mezi stuhami a krajkami a nacházela tak společně s nimi radost v drobnostech života. Dělaly společně svět hezčím. Právě tady ty krásné maličkosti a samozřejmě i přátelství Jo se zmíněnými dvojčaty byly velmi osvěžujícími prvky knihy, která na člověka působila zejména svým vyprávěcím stylem. Byl to ten typ knihy tzv. do ucha – hlavní hrdinka s vámi sedí na kávě a vy hltáte každé její slovo a ona vám vypráví svůj příběh. A vy se nepřestáváte divit a zase kroutíte tou hlavou, jak je tohle možné.

.

Nevyřčeno

Vy to všechno cítíte, tu tíži situací, tu naléhavou potřebu změnit všechno tak, aby to fungovalo, jak má, aby nikdo nebyl smutný, rozčarovaný, osamělý. A možná místy vidíte některé své marné snahy o záchranu něčeho, nebo si usouvztažníte některé dílčí momenty se svým vlastním životem a jen zalapáte po dechu, jak je možné, že to dokáže někdo popsat, když vy ne… Jak je možné, že ví, jak to říct tak, že vás dokáže pohltit do slov a nepustit… Jak je možné, že někdo dovede napsat tak hluboký příběh v tak málo slovech? Tohle byla knížka jednohubka. Ale o to výživnější pocitově. Jestli však čekáte pocity servírované na stříbrném podnose, bez vlastního přemýšlení, dejte ruce pryč od této knihy. Teprve až budete ochotni přijmout její oduševnělý, nenápadný vyprávěcí ráz, doceníte hloubku slov. Do té doby vám bude připadat slabší..

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak dovedou peníze změnit život? Co to s lidmi udělá? Jak se mohou životní jistoty proměnit ve snůšku žárlivosti, nenávisti, závisti? Jestli ne, pak nečtěte tuto knihu. Anebo radši jo. Ale smiřte se s tím, že se vám bude chtít křičet, nadávat, nebo možná plakat. Ale neuděláte nic z toho, jen budete přihlížet životu někoho jiného. A zůstanete tak trochu… prázdní… Poučíte se (doufám!). A už nikdy nebudete chtít hrát o velké prachy. Nebude vám to za to stát. 8/10.

.

Oblíbený citát:

Hluk, který dělá Jo dole, mě vždycky překvapí. Hedvábí mého snění se přetrhne. Rychle se obléknu. Jas mé kůže skryje stín. Vím o vzácné kráse ukryté pod oblečením. Jo ji ale nikdy nevidí.
Jednou mi řekl, že jsem krásná. Je to už víc než dvacet let a mně bylo něco málo přes dvacet. Byla jsem hezky oblečená, v modrých šatech se zlatým páskem, vypadaly jako od Diora. Chtěl se se mnou vyspat. Za jeho kompliment mohly ty pěkné šaty.

Tak vidíte, pořád si lžeme.

Protože láska by pravdu neunesla. (s. 13)

.

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Host.

.

Autor: Grégoire Delacourt

Název v orig.: La liste de mes envies

Vydáno: 2013

Nakladatelství: Host Brno

Počet stran: 149 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

Rating: 4. From 1 vote.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<