obracíme stránky

Za listem list

Home / Lesk a bída knihovnického života / Silvestrovské perličky

Silvestrovské perličky

Připravily jsme si pro vás speciální, silvestrovské perličky, protože i zaměstnanci mají občas vtipné hlášky nebo se dostanou do celkem srandovních situací. Dobře se bavte!

.

Mikulášská

Knihovna se prezentovala na předvánočních trzích, a protože to vyšlo zrovna na týden, kdy chodí Mikuláš s čertem a andělem, rozhodli jsme se, že se za tuhle trojici převlečeme a uděláme radost dětem. Převlékli jsme se v knihovně a potom jsme ještě museli projít přes náměstí. U hodně lidí jsme zabodovali, nadšení němečtí turisté si nás fotili, ale bylo i pár takových, co nás brzy odpoledne ještě nečekali, a tak se pořádně lekli. Naštěstí měl náš kolega – Mikuláš – pohotové reakce i odpovědi a svou roli si opravdu užíval.

„Ježíši, to jsem se lekl!“

„Kdepak Ježíš, pane, Mikuláš, těší mě!“

A nebo taky, když nám už asi sto padesáté dítě zpívalo písničku Mik-Mik-Mikuláš…

„Ježíšmarja, proč nám někdo nezazpívá něco jinýho?? Já už to nemůžu ani slyšet!“

„Ale Lucko, teď jsi čert, Ježíš ti nepomůže, to musíš prosit u nějakých vašich.“

.

Zatřep s tím!

Co dělat s tiskárnou, které dochází toner? Pokud se vám tedy nechce shánět nový… Naše kolegyně přišla na to, že stačí zatřepat a tiskárna zvládne dalších pár papírů… Ok, s tím bychom si mohli chvíli vystačit.

Ale nedávejte takovýto úkol mně. Nebo alespoň ne v době, kdy jsem myšlenkami jinde, to mě potom totiž napadají věci, kterým se okolí nestačí divit. Stejná situace byla i na půjčovně, kdy jsme potřebovali s Jančou něco vytisknout, jenže tiskárna zrovna vynechávala, a protože jsem stála, říká mi Janča: „Luci, prosím tě, zatřep s tím…“

„Co? S čím?“

„No s tou tiskárnou“

„Ok“

Tak jsem vzala celou tiskárnu a zatřepala… Na co ten toner z ní vytahovat, že? 😀 Pořád funguje, kdyby vás to zajímalo, ale taky mě to překvapuje.

.

Technický typ

Odjakživa o sobě Pája tvrdila, že je poměrně technický typ a na spoustu věcí si v téhle oblasti přijde sama. V předsálí našeho oddělení stojí samoobslužné půjčovací zařízení – selfcheck, kterému Pája neřekne jinak než mimozemšťan. Asi ví proč… Docela si za normálních okolností rozumí. Tedy rozuměli, do té doby, než nastal den D a za Pavlínou nepřišla na půjčovnu paní, která si přišla v dobrém postěžovat, že jí ten stroj nechce vytisknout potvrzenku o výpůjčce. Tak se Pavlína, náš technik, sebrala, odemkla skříňku s páskou, zjistila, že tam kus trčí, takže tam páska je, jen to prostě nenabízí možnost tisku. Paní s omluvou vydala potvrzení u pultu a ohlásila to ostatním.

Druhý den to s ní šla kontrolovat Peťa, která pásku už měnila víckrát. Rozmontovaly opět skříňku na pásku. Pořád kus trčel. K velkému pobavení všech, zejména Pavlíny, ale Peťa po odmontování celého krytu pásky zjistila, že jí tam je asi tak pěti centimetrový proužek. 😀

To ale není všechno. Vložily tedy novou pásku, všechno uzavřely. A daly tisk. A ejhle, vyjel kilometrový papír (ehm, nebudeme sdělovat, kdo si stvrzenku ze svého čtenářského konta tisknul), jenže celý bílý. Podruhé taky. I potřetí. Došlo to tak daleko, že musela přijít manažerka služeb, která jim k ještě většímu pobavení sdělila, že jsou sice šikovné, že vyměnily pásku… Ale taky by ji tam musely dát dobrou stranou… 😀

.

Ach, ty přezdívky

Máme dvě kolegyně, které nastoupily ve stejný den a ještě spolu sdílí stůl (tedy, je nás takových víc, ale to teď není důležité). Holky si navzájem opravdu dobře sedly a občas si na stole nechají nějaký ten vzkaz. A tak se jednou stalo, ani nevím, jak to vzniklo, že se na vzkazu pro jednu z nich objevila přezdívka Kaňour. Ta se docela uchytila, takže ač z toho náš Kaňour není moc nadšený, používá se občas dodnes. Takže se před Vánoci stalo, že jsme přišli do práce a na jejich společné nástěnce visel vzkaz „Veselé V(v)ánoce ty můj malý Kaňourku!“ Nevěříte? Zdokumentovaly jsme vám to. 😀

perlicky

.

Šplhoun

Někdy se stane, že uděláte kozla zahradníkem. Nebo se někdo do nově svěřené role ponoří tak, že se ho všichni ostatní „bojí“. Naše nejmenovaná kolegyně dostala na starosti přípravu vánoční tvořivé dílny. Bylo potřeba připravit spoustu věcí. Dostala tedy instrukci, ať si k sobě vezme lidi a rozdá úkoly. Náš nový skoro samozvaný šéf to vzal s plnou parádou: „Už jsi vyškrtala ty položky, co máme? Máš tam ty papíry? Dívala ses pořádně? Co tam pořád děláš? To musíš pořádně!!! Dívej!!!“ Tak dlouho hučela do naší další normálně nebojácné kolegyně Helči, že ta se krčila jakože strachy v koutku a v záchvatech smíchu nám sdělovala hlášky jako „Děcka, já se jí bojím!!!“

Jeden z úkolů dostaly zadaný Helča a Pája. Šlo o vystříhání 2 vzorů a 15 kusů předloh z tvrdého papíru. Helča už chtěla rebelovat, že tohle a tamto a připadalo jí to asi moc, co si budeme povídat – stříhání není zrovna příliš nestereotypní práce. Samozvaný šéf jí několikrát důrazně sdělil, že je důležité umět rozdělovat úkoly tak, aby všichni měli nějakou práci a šéf klid. 😀 Načež se ozvala do té doby zadumaná a do práce ponořená Pavlína a do celé té vřavy pronesla se svým typickým nadšením: „Dívej, šéfe, mám 2 plus patnáct kusů, stačí to takto?“ a zamávala danými kousky a obálkou, do které to dala.

Načež se samozvaný šéf ozval a pronesl svým ohnivě a pro věc zapáleným hlasem památnou větu: „Vidíš, Heleno, tady z Lišovské si vezmi příklad, ta aspoň pěkně podlézá!“ 😀 😀

.

Pozor na to, co si přejete

A pak přišly samotné Vánoce, a protože je nás na oddělení celkem osm, a kdybychom měli kupovat každý dárek všem, asi bychom se zbláznili, tak jsme zavedly tabulku, kam si každý napíše dárek, který by na Vánoce chtěl, a potom si losujeme, kterému z kolegů jeho přání splníme.

Naše Peťa si do tabulky napsala, že chce „něco z drogerky“. To ale netušila, že si ji vytáhne náš vtipálek Vojta, který sice Peti koupil v drogerii normální krém na obličej, ale zabalil jej do krabičky od dámských hygienických vložek. No co, však jsou také z drogerie, ne? 😀 Zbytek už si asi umíte domyslet sami. Myslím, že příští Vánoce bude Peťa hodně konkrétní.

.

Ponožky

A protože je knihovna otevřená i mezi svátky, pár se nás tu už sešlo. Třeba jsem se potkala s Pájou, která se mi hned chlubila ulítlými ponožkami (ty obě milujeme), které doma dostala na Vánoce.

„A doma mám ještě jedny nové. Jsou celé kostičkované, černo-bíle.“

„Jůůů, takže máš šachovnicový ponožky! To je super!“

„Nooo, úplně šachovnicové ne, je na nich i hodně trojúhelníků…“

Tak co, jaké asi budou? 😀 Jsem celkem zvědavá, těším se, až je uvidím.

 

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<