obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Ano, i já jsem podlehla až šílené mánii se Sirotčincem slečny Peregrinové pro podivné děti od Ransoma Riggse a odhodlaně se vrhla do jeho čtení. Znala jsem rámec příběhu, ale neměla jsem ani potuchy, co se přede mnou na více než 350 stranách odehraje, do jakého příběhu se řádky knihy vcucnou. Zpočátku jsem bojovala se strachem (myslím doslovným strachem), bála jsem se, co na mě vykoukne z dalších stránek za příšernou chvilku nebo děsivou fotku (jo, jsem trochu posera, přiznávám) a čtení jsem omezila jen na denní dobu. Po čtvrtině knihy jsem se ale ke čtení večer vrátila a četla a četla a četla. A stálo to za to.

.

Podivnosti

Podivností bylo v knize až až. Jacob, hlavní hrdina knihy, šestnáctiletý kluk, má poměrně složitou rodinnou situaci, ale výborně si rozumí se svým dědečkem Portmanem. Ten mu odmala vypráví příběhy ze svého dětství, o sirotčinci, kde bydlel dlouhé roky, o zvláštních dětech, které zde bydlely s ním, o válce s netvory, o příšerách atd. Jacob mu věří, ale postupem času začíná o jeho slovech pochybovat, protože ho znejistí svým přístupem jeho okolí. Když dědečka Portmana po jeho zmateném telefonátu odjíždí zachránit, zjišťuje, že umírá a to za velmi prapodivných, až děsivých okolností. Během posledních chvil svého života mu svěří instrukce, jak se dostane k Sirotčinci a prosí ho, aby našel Ptáka. Jacob zpočátku nic nechápe a odmítá věřit všem těm povídačkám, postupně se ale odhodlá a začíná nacházet další a další důkazy o tom, že dědeček nelhal. Nakonec se po domluvě s psychiatrem a rodiči odjíždí na několik týdnů podívat do míst, kde Sirotčinec slečny Peregrinové stával, protože se zdá, že je šance, že by ona i místní děti mohly ještě žít! Fantastické, ale neskutečné. A ještě neskutečnější je to, jaká je celá pravda…

.

Slovníček, přehled a fotky

S velkým nadšením jsem uvítala v knize slovníček výrazů, jež jsou v knize použity, avšak záhy jsem zjistila, že pokaždé, když na slovo netvor nebo stvůra narazím, ho budu muset nalistovat, protože až do konce knížky se mi ta dvě slova a jejich významy prostě budou plést. O dalších radši mluvím. Knížka je působivá sama o sobě svou úpravou, zejména však fotografickým doprovodem. Riggs získal fotografie sběratelů, kteří mnoho let strávili jejich skupováním, a chtěl je údajně původně vydat jako obrazovou knihu, nakonec z toho však vzešla tato románová trilogie. Některé cesty jsou skutečně strastiplné, ale objevné a přínosné.

.

Děti

Na spisovatelích, kteří umí napsat svůj příběh tak, abych si jej užila a vžila se do něj, vždy obdivuji hraní si s fantazií lidí, s jejich znejisťováním, otřásáním pevných základů jejich přesvědčení. Riggs to takto udělal s dětmi v knize. Zmínil tam jednu věc, jež mocně zapůsobila – lidi jejich druhu dřív pracovali třeba v cirkusech a dalších obdobných zařízeních a stávali se pro své schopnosti mnohdy vyhnanci a vyděděnci, neboť se jich okolí bálo. V cirkusech opravdu vystupují různí lamželezové, hadí ženy a další lidé s různými neobyčejnými schopnostmi, takže co když… šílená představa, že? A kolik jim je asi let? Žijí taky v opakujících se smyčkách? Riggs zužitkoval výtečnou myšlenku a řekla bych, že vystavění příběhu právě na tomto a na strachu ze zloby a zlých stvoření byla sázka téměř na jistotu.

.

Dokolečka, dokola

Život ve smyčce musel být něco neskutečného, na jednu stranu pocit absolutního bezpečí a přátelskosti, možnost být s těmi, kteří vás chápou, na stranu druhou nuda, stereotyp, jednotvárnost a možná trochu ponorka. Žijte s někým 70 let stejně každý den, nikdy žádná odchylka, všechno se do detailů bude opakovat a když ne, tak další den po resetu už zase ano. Motiv možnosti být nesmrtelný je skloňovaný v mnoha knihách, různými způsoby. Nejedná se tedy o nic převratně nového, ale přesto… Riggs se zhostil motivu s bravurou, vymyslel si postavy řídící a měnící časové roviny (ymbryny), zasadil děj do kontextu historie, kterou známe, a narušil tak stereotypní uvažování a nastínil možnosti, o nichž by se mohlo uvažovat, kdyby…

.

Zdlouhavost

Něco málo jsem naznačovala již ve článku Kniha vs. film, kde jsem se pozastavovala nad tím, jak si Burton poradil s přebytečnostmi v textu. Ke konci se mi kniha zdála dost zdlouhavá, zbytečně natahovaná, ke čtení jsem se musela malounko nutit i přesto, že to mělo spád. Netvrdím, že je kniha špatná, ve svém žánru patří k velmi dobrým, ba dokonce skvělým, ale zkrátka na mě nepůsobila tak čtivě, jak jsem čekala ze všech nadšených recenzí kolem. Četla jsem ji plynule, ale ne na posezení. Riggsovi však musím připsat k dobru, jaký svět vytvořil, byl barvitý, osobitý, tajuplný a magický. Plně využil potenciálu fotografií, jež dlouhá léta skupoval na bleších trzích a v antikvariátech. O to mi přijde ten příběh senzačnější – vytvořil existujícím lidem nový životní příběh, aniž by o tom měli tušení. A kdo ví, třeba se i trefil. 7/10.

.

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Jota.

Pokud byste měli chuť si knihu koupit, tak mrkněte na jejich stránky (do 9. 10., jestli se nepletu, mají dokonce velkou slevu na celou tuto sérii, neb nakladatelství slaví 26. narozeniny 🙂 ).

.

Oblíbený citát:

Zrovna když písnička skončila, proletěla oblohou světlice. Děti aplaudovaly jako diváci přihlížející ohňostroji, v jejich maskách se odrážely divoké odlesky barev. Tento noční nálet se stal tak normální součástí jejich života, že na něj nemyslely jako na něco hrůzostrašného – ve skutečnosti bylo pod fotografií z náletu, kterou jsem viděl v albu slečny Peregrinové, napsáno naše krásné představení. A řekl bych, že svým zvláštním, morbidním způsobem to opravdu krásné představení bylo. (s. 169-170)

.

Autor: Ransom Riggs

Název v orig.: Miss Peregrine’s Home for Peculiar Children

Vydáno: 2016

Nakladatelství: Jota

Počet stran: 358 s.

Autor fotky: L&P

Autor recenze: Pavlína

Rating: 3.5. From 1 vote.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<