obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Sirotek č. 8

Sirotek č. 8

Přemýšlím, jestli bych knihu zvládla popsat jinými slovy než „hodně zvláštní“. I když možná by se těch slov našlo více, ale tohle je asi nejpřesnější, aby to vyjádřilo mé rozporuplné pocity během četby. Pro mě je ale důležitější, co ve mně kniha zanechá po přečtení než během něj. A příběh Rachel na mě zapůsobil hodně.

.

Děsivé dětství

V roce 1919 skončí čtyřletá Rachel nečekaně v židovském dětském domově. Nezůstala na světě úplně sama, má o pár let staršího brášku, ale ten je dán do jiného domova, a tak se o ni nemůže postarat nebo ji chránit. Rachel je nejdříve držena na marodce v karanténě pro případ, že by si z venku přinesla nějakou nemoc. Zde si ji vyhlédne doktorka Solomonová, mladá, začínající lékařka, toužící zajistit si místo a respekt ve světě mužů (v té době vykonávaly ženy spíše pomocné práce), označí Rachel pracovním číslem 8 a společně s dalšími dětmi, které považuje pouze za výzkumné objekty, na ní zkouší různé léčebné metody pomocí rentgenového záření. Rachel z těchto pokusů bohužel neodejde nepoznamenaná, ona sama si ale myslí, že byla léčena kvůli nějaké závažné nemoci. Kromě toho, že má úplně holou hlavu, postrádá také veškeré tělesné ochlupení, například i obočí. Stane se tak terčem posměchu od ostatních dětí, vyslouží si různé přezdívky, z nichž se nejvíce uchytí „Vajíčko“. Její dětství a mládí se tak stane ještě větším utrpením, než jaké sirotci běžně zažívají.

.

Nečekané poznání

O několik desítek let později žije stále v New Yorku, kde vlastní byt spolu s přítelkyní. Má práci ošetřovatelky v domově pro židovské seniory. Jaké je její překvapení, když po úmrtí jednoho z válečných veteránů dostane přidělenou novou pacientku – jistou doktorku Solomonovou, starou ženu trpící rakovinou kostí, závislou na předepsaných dávkách morfia, kvůli kterým není schopná normálně vnímat. Spolu s doktorkou přijde do domova ještě něco jiného – a to poznání. Rachel se vrátí útržky vzpomínek, díky kterým zjistí, že se jedná o ženu, která má na svědomí její trápení. Její rozhořčení a vztek je o to větší, když si v knihovně vyhledá doktorčiny studie a zjistí, že její stav je výsledkem zbytečných experimentů. Rachel se rozmýšlí, co dál. Bude jí stačit jen doktorčina omluva? Nebo se jí chce pomstít? A co když holá hlava není jediným následkem ozařování?

.

Jako na houpačce

Jak už jsem psala na začátku, tahle kniha byla svým způsobem… zvláštní. Nevím, jestli se mi tohle stalo už u nějaké jiné, ale jestli ano, tak určitě ne tak moc. Teď po dočtení bych knihu klidně všem doporučila, ale v průběhu jsem nebyla schopná říct, jestli mě baví, nebo ne. Chvílemi jsem si připadala jako blázen a přemýšlela jsem, jestli je to ve mně, nebo v té knížce. Měla jsem stavy, kdy jsem radši sáhla po současně rozečteném komiksu, protože mě moc nebavila a nechtělo se mi na ni soustředit. A tyhle části často střídaly úseky, kdy jsem se od knihy nemohla odtrhnout a četla dlouho do noci. Například na začátku jsem byla znechucená chováním rodičů malé Rachel a ani jsem to moc nedokázala pochopit. Tahle část mě vlastně nebavila tak moc, že bych možná byla schopná knihu nedočtenou odložit. Ale to bylo jen prvních pár stránek, pak najednou na dvou stranách přišel nečekaný zlom a já přemýšlela, jak se mohl děj během chvilky takhle změnit. Potom skončila Rachel v sirotčinci a nudila se na marodce. A já spolu s ní. Ale za chvíli přišla doktorka Solomonová – a zase jsem četla bez dechu. A tak to pokračovalo dál až do konce. Jako na houpačce. Nahoru a dolů. Baví a nebaví.

.

Dvě Rachel

Autorka přeskakovala ze současnosti do minulosti a doplňovala příběh malé Rachel postupně s tím, jak ta velká získávala nové informace a jak se jí vracely vzpomínky, takže ani čtenář předem nevěděl, co přijde. Současně jste se ale v těchto dvou rovinách neztráceli, protože starší Rachel vyprávěla příběh sama za sebe v ich-formě, kdežto s mladší jsme si tím prošli pouze jako pozorovatelé.

Tenhle vypravěčský styl, to postupné odhalování a doplňování informací ve dvou časových rovinách zároveň, mi připadal docela fascinující. Skvěle ukazoval, jak musela mít autorka podrobně promyšlené souvislosti už předem. Zvlášť tak, aby u starší Rachel byly náznaky následků a různé narážky na něco, co se mladší Rachel v knize ještě nestalo.

.

Už zase LGBT

Ač si knihy s touto tematikou načítám záměrně, tahle byla omyl, ale zároveň příjemné překvapení. O tom, že by Rachel měla žít s přítelkyní, nepadla nikde ani zmínka, ani anotace nic nenaznačovala, a tak jsem slovu přítelkyně v první chvíli vůbec nevěnovala pozornost. Potom mě ale tahle dějová linka zaujala, protože autorka i přes to, že to nebylo myšleno jako úplně hlavní a stěžejní téma téhle knihy, dokázala krásně vylíčit tehdejší poměry, problémy a také částečně pocity homosexuálních párů.

Hodně mě potěšilo, že Rachelina přítelkyně byla až do samotného konce jen tajemná „ona“, takže se čtenář může jen dohadovat, o koho se vlastně jedná. Já sama jsem měla pár tipů, které se během četby několikrát změnily.

.

Existovala Rachel?

Opět se vrátím k tomu, co jsem psala už v úvodu. Není pro mě až tak důležitý pocit při čtení jako ten po dočtení. A tahle kniha toho ve mně zanechala poměrně hodně. Především co se týká otázek k zamyšlení. Zachovala se Rachel takhle správně? Co bych v její situaci asi udělala já?

Ve finále zjistíte, že se jedná o velmi silný příběh. Rachel je jednou z knižních postav, od které se můžete mnoho naučit, když správně čtete a vnímáte. A možná to není jen nějaká hrdinka z knížky. Autorka si při psaní vzala vzor z dříve existujících sirotčinců a zasadila do nich svůj příběh. A i když je naše Rachel jen fiktivní postavou, mohlo jiné dítě právě v některém z těchto sirotčinců prožít příběh velmi podobný tomu jejímu.

I když moje recenze nezačala zrovna pozitivně, z mnoha důvodů jsem si knížku oblíbila. Sice to není jedna z těch, které bych si chtěla v blízké době přečíst znovu, ale mám ji ráda. Za sebe jí dávám 8/10. A nemůžu jinak než ji doporučit. Nenechte se odradit obálkou – příběh je sice z větší části smutný, ale rozhodně ne temný, jak by se mohlo zdát.

.

Oblíbené citáty

Trvalo mu chvíli, než se mi podíval do očí. Ale když se tak stalo, řekl jen: „Kdo jsem já, abych soudil, pokud ty jsi šťastná?“ (s. 311)

„Neomlouvej se, Rachel. Já věřím na to, že lidé se mají soudit více podle činů než podle slov.“ (s. 333)

Abych mohla vidět nějakou hvězdu, bylo nutné, aby její světlo urazilo cestu ze vzdálených končin vesmíru a dopadlo – právě této noci, právě v této chvíli – na mé oko. Neuvěřitelná shoda okolností. (s. 366)

.

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Baronet.

.

Autor: Kim van Alkemade

Název v orig.: Orphan Number 8

Vydáno: 2016

Nakladatelství: Baronet

Počet stran: 396 s.

Foto k recenzi: L&P

Autor recenze: Lucka

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<