obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Slaďák

Slaďák

Tahle recenze se bude psát skoro sama, i když bude kratší než většina ostatních, které tu máme, přesto však bude o knížce, která si získá srdce nejednoho čtenáře. Je to vtipné, psát tolik slov o knize, v níž je promluv tak poskrovnu. Dostal se mi do rukou komiks Slaďák od Phillipy Riceové, který mě svou přímočarostí a něčím, co je tak obyčejně jednoduché, intimní a známé, více než oslovil.

.

Zápisník jedné lásky

Přesně takto zní nepsaný podtitul této knížečky. Na 108 stranách je vykreslen příběh setkání se, oslovení, prvního nesmělého partnerského oťukávání, randění i společného bydlení. Ona a on. Autorka a její životní partner. Ale vlastně kdokoliv z nás se v tom může najít. Skvostně vykreslené všední i nevšední zážitky, které nás mohou potkat v každodenním životě, ocenila jsem i to, že autorka se nevyhnula i dnům uplakaným a deštivým, které se ve dvou lidech zkrátka zvládají lépe. Ty drobné maličkosti, s nimiž se hlavní hrdinové komiksu setkali – společné čtení v posteli, noční „setkání“ u ledničky, záměny ponožek, procházka v dešti, pozorování západu slunce a mnohé další, vykouzlí úsměv na tváři snad každému.

.

Tiché pousmání

Zamilovaní lidé tuto miniknížku budou milovat, budou si ji společně prohlížet a ukazovat si všechno, co v ní najdou a co mají stejné, nebo co by naopak chtěli ve svém vztahu změnit, zlepšit nebo inovovat. Je to knížka, která zlomí i tu nejvíc smutnou náladu, nemůžete mít u ní depresi, protože v ní je kousek každého z nás. Alespoň jeden strip nebo stránku či dvoustránku si prožil každý z nás aspoň jednou za život. A tiché, skoro přitroublé pousmání přijde vždy, když se vám vybaví nějaká konkrétní vzpomínka, kterou vidíte prostě zachycenou na stránce, knížka jako kdyby vám mluvila z duše.

.

Komu ano, komu ne

Knížku bych asi nedoporučila lidem těsně po rozchodu, protože jim bude líto, že tohle a tamto už neprožívají, ale časem si k ní najdou cestu i oni. Jak jsem říkala, že ta všední intimnost a laskavost jednotlivých mikropříběhů že života autorky a jejího partnera má odzbrojující sílu nacházet v každém z nás kus sentimentality. Jednoduché kresby skládající se z červených a černých lineárních kreseb nepůsobí plně staticky, ale jsou v pohybu, jsou živé. Antipesimistické účinky této knihy jsou zcela přirozenou součástí. A až budete mít pocit, že váš vztah nestojí za moc a váš partner dělá hrozné blbosti – třeba smlouvá o to, kdo vynese koš nebo na co půjdete do kina, tak zjistíte, že i jiní to tak mají, takže to nebude asi tak zlé. Ale třeba spíš roztomilé. A možná dokonce láskyplné. Nejsou třeba velká gesta a nabubřelost činů i slov. Někdy právě ta každodenní jistota jisté dávky nedokonalosti je známkou toho, že je všechno v pořádku.

Za mě jednoznčně 10/10, tahle knižní jednohubka šířící lásku a radost ze společného žití všude, kde bude otevřena, je něco, co by si měl minimálně prolistovat každý, jen na to musí dozrát doba. A zlí jazykové, kteří tvrdí, že je na jedno použití, podle mého názoru nemají tak úplně pravdu, jen záleží na přístupu k ní. O téhle knížce nestačí si něco přečíst (ani tuhle recenzi), tu musíte vidět (a vnitřně prožít).

.

Autor: Phillipa Riceová

Název v orig.: Soppy

Vydáno: 2017

Nakladatelství: Paseka

Počet stran: 108 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

No votes yet.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<