obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Stínová královna

Stínová královna

Předvídatelná kniha?

Tak to opravdu těžko. O Stínové královně od C. J. Redwine jsem díky Facebooku a jiným sociálním sítím věděla s velkým předstihem, věděla jsem o ní, že to má být retelling Sněhurky a těšila jsem se na ni hrozně moc. Ale zároveň jsem měla obavy. Pokud se necháte inspirovat nějakým slavným dílem, tak to může velmi snadno sklouznout k náhražkovitosti, nedostatečné a chabé nápodobě a bohapustému převyprávění, které vyzní spíše komicky, jaksi tlačeně a neuvěřitelně. Stínová královna v tomto nedostála svému názvu, nestála ve stínu své předlohy, ba naopak – svou předlohu v mnoha ohledech převýšila v nápaditosti, zajímavých inovacích a konci, který se zdál být neustále nekonečně daleko pro nedočkavé čtenáře (ano, tentokrát jsem mezi ně patřila i já), přestože kniha plynula každým odstavcem mílovými skoky vpřed. O čtivosti zde hovořit nebudu, ta byla v případě této knihy absolutní samozřejmostí.

.

Stíny minulosti

Vyrovnat se s minulostí, postavit se jí čelem a dokázat, že jsem pravý vládce své země, ale zachovat si při tom všem laskavé srdce i přesto, že proti mně stojí někdo, kdo má v rukou neskutečnou moc, chce hodně odvahy a rozvážného rozumu. A Lorelei, hlavní hrdinka knihy, má obojího na rozdávání. Po smrti matky si jejího otce vezme matčina sestra Irina, mocná marduška /pozn. pro neznalé – člověk s čarodějnou mocí/, která všem postupně nenápadně svými kouzly očarovává srdce, a stávají se z nich loutky. Nelze nepodlehnout – zaslepené, po moci toužící osobě těžko utečete, pokud má strategické uvažování, ze kterého jde až strach. A Irina taková byla (když by to člověk převedl do reálného života, tak téhle ženské bych se vyhýbala veeeelkým obloukem, děsila mě svou umanutostí)…

.

Odhodlání

Irina likvidovala všechno a všechny, kteří jí stáli v cestě za mocí. Lorelei a Leovi se povede ze zámku Havraní říše uprchnout a od té doby se spoustu let potloukají po lesích se svým ochráncem Gabrilem (ne že by tato postava byla o něco méně umanutá než Irina, ale aspoň jiným způsobem, pozitivnějším). Lorelei si chce vydobýt své právoplatné místo jako královna říše, jen čeká na ten správný okamžik (nedůvěra ve své vlastní schopnosti, ale neskutečné odhodlání dosáhnout svého cíle byl jeden z paradoxů knihy, na nichž byl vystavěn příběh, což bylo osvěžující pro spád děje (ale byl to možná kámen úrazu pro Lorelei). Jenže Irina není dnešní a nic nenechává náhodě a země strádá a strádá…

.

Inovace

V knize bylo inovováno téměř vše oproti původní předloze. Ocenila jsem, že postava udatného prince-zachránce dostala novou podobu, nebyl to už takový ňouma jako ve Sněhurce, král Kol(vanismir) naopak měl své dobré i špatné vlastnosti, dělal nějaká rozhodnutí (přiměřená svému věku… ale také značně překvapivá), žil a projevoval se, miloval i trpěl, snášel svůj osud a hledal řešení… A v hrudi měl víc než jen obyčejné srdce. Jako správný král Eldru, země Drakoňanů, šel do sebe a doslova přes noc v sobě nalezl sílu bojovat sám se sebou i s nelehkým údělem, který mu osud přichystal. Zlá královna byla ještě víc temná a „Sněhurka“ si zachovala svou podobu (jen v jiném oblečení), ale získala větší odvahu, vřelejší city a nové rodinné příslušníky, disponovala značně strategičtějším uvažováním a takovými kouzelnými schopnostmi, za které by i Voldemort vraždil a vyhlédl si ji jako novou oběť místo Harryho… Některé z těch kouzelných schopností byly doslova okouzlující – možnost dorozumívat se i beze slov s těmi, kteří vám podvolili své srdce, byla jednou z nich (a opět – dvojí vyznění – mělo to své pro i proti, podle úhlu pohledu). To, že „Sněhurka“ je najednou více živá, má schopnost rozhodovat se o svém jednání, nese za něj zodpovědnost a nečeká, co se jí náhodou přihodí, bylo stejně jako v případě Kolvanismira více než pozitivní změnou oproti původní předloze.

.

Epický závěr

To si tak pořád čtete a čtete a stránky ubývají a řešení jaksi nepřichází, když už to začíná vypadat dobře, tak se něco po…kazí a jste nuceni přehodnotit své uvažování o situaci a pak vás ihned překvapí něco nového, nečekaného. Je pravda, že jsem byla trochu zpruzená tím, kolik se toho hlavní hrdince přihodilo a říkala jsem si, že to už by mohlo stačit. Navíc začátek byl rychlejší a živelnější než pouhé vhození do vody, najednou jste se v tom koupali až po uši, ani jste nevěděli jak. Ale pokud se nad tím člověk zamyslí, jak se to všechno v obměnách cyklicky „vracelo“, jak přicházely chvíle oddechu a útrap, najdeme v tom určitý klíč, magické počty, má to určitý smysl a nepřijde mi to už tak přetažené přes míru. Stupňované napětí a očekávání, jestli přijde ten konec, jaký předpokládám, mě popoháněl ve snaze knihu dočíst za jakoukoliv cenu rychle. Kdybych neměla čtení této knihy rozfofrované kvůli práci a jiným povinnostem do vícera dnů, jsem si jistá, že bych ji měla přečtenou velmi rychle.

Jako malé negativum bych zmínila, že některé myšlenky mi přišly skokově vyřešené, najednou to tak prostě bylo a tečka. Dlouho jste čekali, co se stane, najednou se skočilo v ději a tam už to bylo jinak. Ačkoliv na konci nepřišlo to očekávané sednutí na zadek a vykřiknutí WOW jako třeba u jiných čtenářů, přesto knihu hodnotím velmi pozitivně, oceňuji zdařilou inovaci klasického příběhu, knížku hodnotím 8-9/10 a velmi pravděpodobně se k ní časem vrátím a nechám se ještě jednou vtáhnout do světa mardušek, draků, kouzel, lásky i nenávisti, jablek a boje dobra se zlem. Dokonce moc ráda.

.

P. S. Jsem moc ráda, že mám alergii na syrová jablka, mám takový dojem, že po dočtení této knihy bych je odmítala i z jiných důvodů… 😀

P. P. S. Na tuto knihu už nechci nikdy víc psát recenzi! To bylo tak hrozně těžký nic nevyzradit a přitom říct všechno, co chci a potřebuju, tak, aby to ještě nebyl spoiler nebo aby se z toho nečekaně nestal… Speciálně u této knihy to bylo horší než u jiných. 😀

..

Oblíbený citát:

„Do bitvy se nechodí proto, že jsi si jistá vítězstvím,“ upozornil Gabril. „Bojuješ, protože víš, že je to správné…“ (s. 21)

.

„Přesněji není vhodná chvíle uvažovat o líbání s jakoukoliv dívkou, třebaže tak přitažlivou, jako je Lorelei. Podle všeho se mu vrátila paměť ve chvíli, kdy ztrácí rozum.“ (s. 220)

.

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Baronet.

.

Autor: C. J. Redwine

Název v orig.: The Shadow Queen

Naklad.: Baronet

Vydáno: 2016

Počet stran: 360 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

Rating: 4.25. From 1 vote.
Please wait...
4 thoughts on “Stínová královna”
  1. Nikolaoss Srpen 23, 2016 on 8:16 am Odpovědět

    Hezká recenze 🙂 taky se mi psal článek těžko, ale kniha byla skvělá.

    • Pavlína Srpen 23, 2016 on 8:33 am Odpovědět

      Moc děkuji. 🙂 Knížka byla úžasná, vtahovala do děje krásně, ale to psaní pak bylo mnohem těžší, musela jsem to nechat pořádně uležet, než jsem byla schopná to sepsat tak, jak jsem si představovala. 🙂

  2. Verča Nováková Říjen 19, 2016 on 9:44 pm Odpovědět

    Pěkná recenze. Úplně jsi mě na knížku nalákala. Už jí mám od prázdnin doma, protože, když jsem viděla její obálku naživo, nemohla jsem jí tam nechat. Snad se k ní brzy dostanu. 🙂
    Snad nikdy jsem neslyšela o někom, kdo by měl alergii na syrová jablka 😮 zajímavé 😀 (já vím… mě vždycky zaujme taková blbost :’D)

    • Pavlína Říjen 25, 2016 on 6:16 pm Odpovědět

      Věřím, že se ti knížka bude moc líbit. Stojí za to si ji přečíst. Jsem zvědavá, jaké budou ty další, které by měly následovat. 🙂
      No jo, už je to tak, jsem exemplární příklad člověka, který to tak má s těmi jablky :-D. U nás na blogu jsme se vůbec hezky sešly – Lucka má alergii na syrová jablka taky. 😀 Ale je zajímavé, že v přepečeném nebo převařeném stavu mi nic neudělají (stejně jako ořechy, meruňky, broskve a hrušky 😀 Ale požít to syrové, tak mi voláte rychlou :-D). Jinak neboj, tohle jsou ty věci, kterých si všímám taky, člověku nejvíc utkví v paměti právě tyhle blbiny 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<