obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Tady byla Britt-Marie

Tady byla Britt-Marie

Sázka na jistotu

To jsem si tak stála před knihovnou doma a přemýšlela jsem, po čem sáhnout. V zadní části poličky s nepřečtenými kusy na mě pomrkával úlovek z letošního Světa knihy, tomu prostě nešlo odolat. Pro knížku Byla tady Britt-Marie od Fredrika Backmana jsem si na veletrh vyloženě jela, chyběla mi ve sbírce. Tak jsem se do ní  teď s chutí pustila pamatujíc si, jak jsem byla nadšená z předcházejících dvou od tohoto autora. Kdybych se vsadila, jak to dopadne s touhle, tak bych vyhrála majlant, Backman prostě nemůže zklamat.

.

Pouť

Britt-Marie je dle názoru mnohých stará hašteřivá babizna (závislá na uklízení a pořádku – protože co by si pomysleli lidi, že jo). Po životním pádu, kdy zjistila (spíš bych měla říct, přiznala si) dlouhodobou nevěru svého manžela, odchází z domu, rozvedla se, sundala snubní prstýnek a nyní stojí na prahu své nové životní pouti. Jenže ouha…. Po čtyřicetiletém manželství, ve kterém byla ustrkovaná, manželem Kentem za sociálně nekompetentní a pasivně agresivní označovaná a do role domácí puťky stylizovaná, neví o reálném životě a jeho fungování téměř nic, protože ona byla dobrá akorát na pečování o domácnost (nikdo neuměl lépe nic vyčistit jedlou sodou než ona!), nikoliv na jednání s úřady apod. Musí si najít práci (bez praxe něco najít je těžké i v mladém věku), smířit se s tím, že ne všichni smýšlejí jako ona (večeří se přesně v šest a ne jinak, lidi by si pak o ní mohli myslet, že je snad nějaký kriminálník a to ona rozhodně není, to ne!)…

.

Osudová setkání

Osud ji díky souhře náhod zavane do Borgu, městečka u silnice, odkud lidé spíš prchají, neboť tam zavřeli díky krizi téměř vše, co se dalo, a není práce. Má zde dělat dočasnou správkyni domu dětí a mládeže, než ho také zruší. Když se však seznámí s místními, cítí se být skoro pobouřena tamními manýry, které tedy rozhodně nejsou úplně, ehm, řekněme, standardní. Nakupovat na dluh tu není žádný problém, děti se tu chovají jako malí dospělí (minimálně jejich slovník tomu odpovídá), policista Sven je spíš přihlížitelem s dobrým srdcem, Osoba, správkyně všech myslitelných důležitých inštancí v každé vesnici (od pošty přes pizzerii až po autoservis, je opilec na vozíčku, Tutovka je slepá dcera bývalého trenéra místního fotbalového družstva dětí – a tím to všechno začne.

.

Fotbal

Děti a vlastně všichni lidé v Borgu milují fotbal nade vše (trochu jsem je podezírala, že se děti rodí s kopačkama na nohách). Britt-Marie získá záhy po příjezdu druhou práci – děti si z ní udělají svého nového kouče i proti její vůli. Doslova. Protože kdo by dobrovolně dělal trenéra těm, kteří ho místo pozdravu skolí k zemi prvním kopnutým míčem? I přes počáteční nesváry a problémy každý ze zmiňovaných lidí Britt-Marii o kousek posune její život a životní náhled do nového úhlu pohledu. Dokáže se pak na sebe ještě podívat v zrcadle? Dokáže Britt-Marie opustit svůj stín? Dokáže pomoct tam, kde je třeba, nebo bude chronický utíkač, jak jí to vždy předhazovala její máma? Dokáže dát dohromady družstvo tak, aby mohlo odjet soutěžit na svůj vysněný pohár do vedlejšího zazobaného města? Nebo všechno a všechny seseká krize ještě víc?

.

Karikatury?

Zamyslela jsem se nad tím, jestli Backman opravdu vytváří ve svých knihách karikatury. A rozhodla jsem se, že ne. Nesouhlasím s tímto názorem, to nejsou karikatury, ty jeho postavy jsou až krutě životné, pravdivé a opravdové… Sama znám člověka, který svůj život má naplánovaný téměř do puntíku (ty seznamy psané propiskou asi mají něco do sebe), ale i člověka, který našel útočiště v alkoholu, ale přitom je to milionová osoba, která má velké srdce na dlani. Nešťastně zamilovaných už jsem viděla taky kopec. A odlesky Britt-Mariiných zvyků bych taky v pár lidech dokázala  vypozorovat. Rozhodně mi nepřijde, že by něco parodoval nebo zesměšňoval, spíš precizně dokáže vystihnout lidské vlastnosti a povahy, a aniž by se nad tím člověk pozastavil, tak mu najednou, když si třeba píše nákupní seznam, kouká přes rameno Britt-Marie a uhlazuje si neviditelné sklady na sukni a špulí pusu, když dělá nějaké ne zrovna vhodné rozhodnutí, ale ona ho přece nemůže soudit, taková ona není! Člověka z toho chvílemi až mrazí, jak má najednou pocit, že ty lidi zná, že je může potkat. Backman má tu schopnost vyvolat ve vás pocit, že nečtete knihu, ale necháváte si vyprávět příběh někoho z vašeho okolí. Skvostný um!

.

Lidskost

Přesně to je věc, která sálala z téměř všech postav. Britt-Marie mi sice chvílemi lezla na nervy – jak já bych ji popostrčila těmi správnými směry nejraději, ale ona? Ona neee, co by se namáhala dělat to, co říká srdce, alespoň jednou za život, ale přesto jsem si ji oblíbila. Tato postava vystupovala už v knize Babička pozdravuje a omlouvá se, ale tady se mi ukázala v úplně jiném světle. Přistupovala jsem k ní bez předsudků a vyplatilo se mi to. Nešlo je mít. Za tím mnohdy neohrabaným jednáním se schovávaly roky trápení a odstrkování od reálného světa, což v člověku zanechá hluboké stopy. A na Britt-Marii to bylo znát. Přesto však mi ukázala, že v lidech se dá najít hodně dobrého, pokud v ně věříme. A ona, i přes své špatné životní zkušenosti, nejen v sobě měla to dobré, ale dokázala také věřit v ty druhé. A to platí i o ostatních hrdinech.

.

Jako život…

Knížka mě neskutečně dojala, tím, jak lidští mohou být lidé vůči sobě, když k sobě najdou cestu. Nedovedu říct, zda se mi líbila víc nebo míň než předchozí dvě autorovy knihy, ale jednoznačně mohu říct, že se mi líbila, moc. 8/10! A rozhodně mi to svým způsobem pomohlo změnit značně odmítavý přístup k fotbalu, protože v určitém slova smyslu v něm lze najít i zalíbení – protože když hrajete, tak vás nic nebolí. Ani srdce. A když čtete tuto knihu, tak vám nad tím vším bude srdce usedat, ale i plesat, zároveň, nahoru a dolů, jako na houpačce. Takový je život.

.

Oblíbený citát:

Říká se, že cestování lidi mění, a právě proto Britt-Marie cestování vždycky nesnášela. Nechce žádné změny. Takže zpětně bude právě své cestě přičítat to, že nyní naprosto ztratí sebekontrolu, tak jako ji ztratila, když Kent na počátku jejich manželství prošel po parketách v botách na golf.

Popadne mop a vší silou začne zuřivě mlátit násadou do kávovaru. Kávovar bliká. Něco křupne. Kávovar už nebliká… (s. 64)

.

Autor: Fredrick Backman

Název v orig.: Britt-Marie var här

Nakladatelství: Host

Vydáno: 2016

Počet stran: 367 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

Rating: 4. From 1 vote.
Please wait...
2 thoughts on “Tady byla Britt-Marie”
  1. Šárka Srpen 3, 2016 on 8:20 pm Odpovědět

    Od autora na mě doma čeká Muž jménem Ove. Mám ho docela dlouho… hodně dlouho… a pořád jsem se k němu nedostala. Doufám, že mě osloví 🙂
    Moc pěkná recenze.

    • Pavlína Srpen 5, 2016 on 8:20 am Odpovědět

      Ove je krásná knížka. Věřím, že se bude líbit. 🙂 A děkuju za pochvalu. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<