obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Uvnitř mé hlavy

Uvnitř mé hlavy

Netrpělivé vyhlížení

Poslední dobou dostávám do rukou moc pěkné knížky, ať už náhodou, že se zatoulají, nebo si je vyberu cíleně. Jednu jsem si vyhlédla už před dlouhou dobou, když jsem uviděla její přebal na internetu. Zpočátku jsem zcela povrchně byla zamilovaná do té obálky, aniž bych v podstatě tušila, co je obsahem, věděla jsem jen rámcový příběh, i ten zaujal. Teď můžu směle říct, že jsem zamilovaná i do toho obsahu a obálka mě pořád nepřestala bavit. Ty barvy!!! Představuji vám knížku Uvnitř mé hlavy, kterou napsala Francesca Zappia, americká spisovatelka knih young adult. Na to, že se jedná o autorčinu debutovou knížku, přátelé, musím říct – je to jízda!

.

Kde končí svět reality a začíná fantazie

To, co předvedla Zappia na stránkách své knihy, by se dalo nazvat malým mistrovským dílem. Velmi umně si pohrávala s fikcí a realitou, až jednomu začalo být hlavní hrdinky Alex doopravdy líto, protože její osud mi připadal hořkosladký (protože nevěděla, kde jsou hranice pravdy/výmyslů). Následně však začne být čtenáři líto i sebe samého, protože se v těch přechodech mezi fikcí a realitou trochu ztrácel, neboť až v průběhu knihy postupně autorka odhalovala, ve kterých momentech se nechal nachytat na švestkách a byl stejně zasažený fikcí jako hlavní hrdinka.

Alex je zdánlivě obyčejná středoškolačka na prahu maturitního ročníku. Zdá se být všem čtenářům normální ale pouze do chvíle, než si začne pořizovat fotky svého okolí a dělat pravidelné obhlídky všech míst a kontrolovat jídlo, jestli v něm nejsou štěnice a jedy. Alex je totiž paranoidní schizofrenička, která opravdu jen zdánlivě žije sama za sebe. Ukrývají se v ní dvě osoby. Jedna paranoidní a za každým rohem hledající problém, past, útočníka, traviče, komunisty, druhá hodná ochranitelská, s velkým srdcem, bystrým postřehem, silnou inteligencí a jazykem jako břitva. Nebo to je tak nějak dohromady? Tady jeden prostě neví…

.

Minulost a současnost

Alex potkala během jedné své halucinace u kádě s humry (mimochodem – popis celé situace „humřího osvobození“ byl k nezaplacení) Modroočka – kluka v jejím věku s neskutečně modrýma očima a hlavou plnou cizích slov. Stane se z něj během kratičké chvíle její nejlepší kamarád, i když ho pak už nikdy nepotká. Důvod, proč ho začne považovat okamžitě za nejlepší přítele, je až dojemný. Když se však po nástupu na novou školu (v maturitním ročníku to musel být velký tlak na její psychiku, už tak pošramocenou) znovu setkává s klukem s nejmodřejšíma očima na světě, Milesem, začíná přemýšlet nad tím, že Modroočko tehdy u kádě s humry třeba nebyl přelud, jak ji v tom utvrzovali všichni okolo a jak si ona během těch dlouhých let vtloukla do hlavy. Problematické navazování kontaktu s tímhle uzavřeným klukem však zjišťování pravdy jen komplikuje. Jistotou mezi tím vším zmatkem byla Alexina mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, které se chodila ptát, když si nebyla jistá. Ovšem jak rozlišíte, co je pravda a co lež, když žijete ve světě, kde nemůžete věřit nikomu a bohužel ne ani sami sobě?

.

Podivná škola a ještě podivnější spolužáci

Alexina nová škola je značně podivná. Při čtení jsem si kolikrát řekla, že na ní bych rozhodně nemohla studovat, protože bych brzy začala paranoiou trpět i já… Opět všechno zhoršovala fakta, jako že zde kolovaly různé historky a legendy (ta o vypuštěné krajtě by byla poslední kapkou), uctívali zde téměř zbožštělou světelnou výsledkovou tabuli a navzájem si prováděli mnohé kanadské žerty, které ale často byly spíše k pláči. Co se vztahů týká, tak to bylo jako na každé jiné škole – studenti se dělili do skupin podle oblíbenosti, takže zde bujela vesele šikana a kastování. S tímhle vším a ještě mnohým dalším se musela vypořádávat naše Alex. Ba co hůř – ona nemohla nikomu věřit. A ředitel školy jí zrovna útěchu a uklidnění nepřinesl. Řeknu vám, tak podivnou osobu aby jeden pohledal… A Miles… No. Já vám nevím. Člověk by se z něj zbláznil, skrýval nějaké tajemství před celým světem a zamotával svým chladným a pak zase vstřícným jednáním hlavu nejedné osobě okolo něj… A škola táhla za sebou i stín událostí z minulosti, který se zdál být tím temnější, čím víc stránek jste přečetli…

.

Jak z kruhu ven

Knížka byla psána neskutečně svěžím a svižným jazykem, k pocitu, že to rychle ubíhá, přispělo i dělení na kratičké kapitolky. Člověk četl a četl. Dostali jste se do bludného kruhu společně s Alex a chtěli jste pomoct jí se ze všeho vymotat, pochopit, prozřít, ale přitom jste sami byli chyceni do pasti a postupně odkrývané střípky vám svěšovali bradu čím dál víc ke kolenům. Ty schizofrenní záchvaty, které občas vůbec nebyly rozlišitelné od reálného vidění (nebo až po nějaké době), byly neuvěřitelně působivé. Knížce dávám za vše výše zmíněné a také za to postupné a tichoučké, neomalené a bezpodmínečné vtažení do děje, vykoupání se v moři nejistoty a polovičatého poznání, radosti i smutku, bezradnosti i naděje 10/10 a hluboce smekám. Knížka bude ještě dlouho žít uvnitř mé hlavy a zážitek bude dlouhou dobu doznívat, zejména nad poslední třetinou knihy budu ještě dlouho přemýšlet – stalo se, co se stalo, ale doteď se topím v nejistotě, jak to vlastně teda je… Kde je konec reality a kde už začíná svět halucinace a přeludů? Přečtěte si ji, pochopíte, o čem mluvím.

.

Oblíbené citáty:

Někdy mám pocit, že lidé považují realitu za samozřejmost.

Poznáte třeba rozdíl mei snem a skutečným životem. Když jste ponořeni do snu, nemusíte si to vůbec uvědomovat, ale jakmile se probudíte, víte, že sen byl jen sen a ať už se v něm událo cokoliv dobrého či zlého, nebylo to skutečné. Pokud nežijeme v Matrixu, je tento svět skutečný, skutečné je vše, co v něm uděláte, a nic víc nepotřebujete vědět.

Lidé to berou jako cosi pevně daného. (s. 19)

.

Přehrávat si nějakou událost a uvědomit si, jak snadno jste mohli zemřít – aniž  jste si vůbec uvědomili přítomnost něčeho smrtícího –, bylo tak trochu jako chrstnout si do obličeje kyblík ledové vody. Neublíží vám to, ale přesto je to šok. (s. 289)

.

Za recenzní knížku děkuji mnohokrát nakladatelství Yoli.

.

Autor: Francesca Zappia

Název v orig.: Made You Up

Naklad.: Yoli

Vydáno: 2016

Počet stran: 368 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

Rating: 5. From 1 vote.
Please wait...
3 thoughts on “Uvnitř mé hlavy”
  1. Kateřina Červenec 27, 2016 on 11:17 am Odpovědět

    No, musím říci, že dosud mě kniha nijak nelákala, ale po přečtení tvé recenze jsem na tom jinak 🙂 rozhodně přečtení zvážím.

    • Pavlína Červenec 27, 2016 on 11:58 am Odpovědět

      Tak to mě moc těší. 🙂 Myslím si, že zklamaná nebudeš. 🙂

  2. […] Fascinující román o jinak normální holce, která trpí vážnou duševní poruchou, o níž většina lidí z jejího okolí nic neví. Vážnost situace podtrhuje fakt, že dokáže umně obelhávat nejen okolí, ale i sebe samotnou. Pokud budete hledat originální námět s působivým příběhem, směle do doporučení této knížky. Více v naší recenzi. […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<