obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Všechno, úplně všechno

Všechno, úplně všechno

Původně jsem se knížku Nicoly Yoonové snažila zcela úmyslně ignorovat, protože mám v poličce zástup knih, které si chci přečíst, tak jsem si říkala, že tuto teď ne… Přesto si ke mně kniha našla cestu velmi brzy a jsem za to i ráda, protože se mi dostalo zase jednou příjemného čtiva z pera začínající autorky. Debutové dílo Všechno, úplně všechno rozhodně nezanechá čtenáře v klidu a vtáhne je do děje tak moc, že budou všechno citelně prožívat spolu s hrdinkou a nebudou chtít věřit, že je konec knihy.

 

Vzácné onemocnění

Madeline je osmnáct let. A od nepaměti je zavřená mezi několika stěnami jejich víceméně hermeticky uzavřeného a desinfekcemi všeho druhu vybaveného domu, protože trpí velmi vzácnou chorobou – SCID, což ona sama vykládá jako absolutní alergii na svět. Jde o vážnou poruchu imunitního systému, kdy by kontakt s jakoukoliv bakterií, virem nebo nějakou breberkou mohl způsobit vážnější propuknutí nemoci, v nejhorším případě i smrt.

 

Knihomolka mezi čtyřmi stěnami

Život této dívky, naprosto odříznuté od světa, je však naplněný vším, co v takovém stavu mít může. Madeline miluje nadevše knihy, které nakupuje ve velkém, obývá sněhově bílý pokoj (doslova), se svou maminkou dodržuje různé rituály (hrávají společně deskovky, každý pátek společně s Madelininou ošetřovatelkou pořádají večeři apod.) a učí se přes skype, je velmi nadaná na architekturu. Maminka ji miluje nade vše a obětovala spoustu věcí, aby Madeline udržela na živu. Jelikož je sama lékařka, měla nejlepší předpoklady k tomu, aby pro svou dceru vytvořila ty nejbezpečnější podmínky pro život. Nemocí sice zasažený, ale přesto idylický svět matky a dcery, které společně čelí dívčinu osudu, musel však zákonitě dospět do fáze, kdy se stane něco neočekávaného, něco, co vyhodí stereotypní život z kolejí.

 

ON!

Všechno se zdá být v pořádku až do chvíle, kdy jednoho dne obě uslyší za oknem nějaký ruch a hluk, který není obvyklý, žijí totiž téměř na samotě a ve vedlejším domě již léta nikdo nebydlí. Nyní se však všechno, úplně všechno mění. Získávají sousedy. Navyklý klid je ten tam. Rituály se začínají bořit. Madeline pozoruje nově příchozí z okna – ustaraná matka, nervózní otec, dcera v pubertě… A ON. Olly. Kluk v neustálém pohybu. Rozšafný. Celý v černém. S vlasy v culíku. A bože – tak krásný. Není divu, že to s Madeline zacloumá už při prvním očním kontaktu. Nepřeje si, aby za okny vůbec někoho viděla. A její matce to není po chuti už vůbec a pokus o seznámení smete rovnou ze stolu. Jenže… Olly se nenechá odradit.

 

Postupně přes překážky

Postupně boří jednu komunikační bariéru za druhou. Nejprve spolu „mluví“ přes okno, odkud na sebe posunkují. Pak přes chat. Poté najdou oba mladí lidé spojenkyni v ošetřovatelce, která dovolí Ollymu se s Madeline osobně setkat, což je něco naprosto ojedinělého v jejím životě… Madelinin svět má najednou trhliny ve své (nemocí omezené) dokonalosti. Najednou chce a potřebuje víc… Má poprvé v životě tajemství. První prohřešky na sebe nenechají dlouho čekat… A najednou se začínají rozkrývat i stopy z minulosti, které měly zůstat utajeny…

 

Ach, ty matky…

Knížka se opravdu čte sama. Musím říct, že po dlouhé době se mi špatně hledají slova, která by dovedla vyjádřit všechny, úplně všechny pocity z knihy. Jsem z ní nadšená, donutila mě zamyslet se nad životem, přiměla mě vnímat některé věci trochu jinak a vážit si toho, co považuju za samozřejmé.

Jedna věc mi na knize byla nesympatická od začátku. Matka Madeline. Její dokonalost, přemrštěná pečlivost a bezbřehá nutkavost dceru ochraňovat mi přišly podezřelé a velmi nepříjemné a Madeline to přitom snášela jako ovečka. Jak děj gradoval, tak jsem si čím dál víc zamilovávala Ollyho. V Madeline a její sladké naivitě jsem chvílemi spatřovala sebe před pár lety, protože tou fází nezkušenosti si musí každý projít. J

 

Obrázky, které mi učarovaly

Na knize oceňuji zejména její ne úplně snadnou předvídatelnost a takovou tu ukončenou neukončenost, kdy to bylo dostatečně dotaženo do konce, ale přitom tam pořád byl prostor pro domyšlení si, jak se děj bude vyvíjet dál. A absolutní špička byly ilustrace, jež do knihy doplnil manžel autorky! Byly jednoduché, ale přitom vypadaly velmi autenticky, jako obrázky ze soukromého deníku. Za sebe knížce dávám 8-9/10 a pořád váhám, jestli nedat víc.

 

Oblíbený citát:

(DOPLNÍM, AŽ SE VRÁTÍ KNIHA KE MNĚ ZPĚT :-))

 

Autor knihy: Nicola Yoonová

Název v orig. (angl.): Everything, everything

Nakladatelství: Jota

Vydáno: 2015

Počet stran: 295 s.

Autor fotky: Bára

Autor recenze: Pavlína

Rating: 4.25. From 1 vote.
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<