obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Všechny malé zázraky

Všechny malé zázraky

Co říct, když slova scházejí

Po strašně dlouhé době je pro mě těžké vyjádřit slovy pocity, které ve mně zanechala nějaká knížka po dočtení. Obdobné stavy jsem měla třeba po knize Dopisy na konec světa, ale dovedla jsem po nějaké chvíli sesumírovat, co si o ní myslím, jaká je, jak působí. Ale teď je to doopravdy velmi těžké, neboť mám pocit, že cokoliv řeknu nebo napíšu, zní v mých uších jako patetické klišé. Ano, i k tomuto se může zvrtnout četba knihy Jennifer Nivenové. Když člověk ztrácí svou naději na to, že se jeho životní situace zlepší, chytá se každého stébla, které mu přijde pod ruku. Každý drobný úspěch považuje za obrat ke šťastnému konci. O těchto povzbuzujících momentech a také o neutichající naději je knížka Všechny malé zázraky.

.

Probuzení nadějí

Jednoho dne, několik měsíců před maturitami, se na věži školní zvonice setkávají dva (zdánlivě) naprosto odlišní lidé – jedním z nich je Theodor Finch, hoch, který má oči modré jako obloha, bipolární poruchu a je nesmírně fascinován smrtí a neustále o ní přemýšlí. Jeho minulost a trochu i současnost je zdrojem mnoha fám. Na římse stojí Violet Markeyová, která je v tomto jeho pravým opakem. Vlastně spíš byla (dřív, jinak by přece nestála v té výšce). Než se stala před několika měsíci ta velká tragédie, byla oblíbenou kamarádkou i žákyní, členkou všech možných školních sdružení a kroužků, spolutvůrkyní blogu. Od té chvíle, se její život obrátil naruby, opustila všechny kroužky, přestala se věnovat psaní blogu, vlastně odmítala psát úplně cokoliv i ve škole, uzavřela se do sebe. Ale pak potká Finche, jenž ji zachrání před pádem či skokem. A život jakoby najednou zase oběma ožil… Jakoby ty špatné věci najednou už nebyly tak palčivé a zase bylo pro co žít.

.

Od začátku do konce věří(m)

Společný projekt o poznávání krás Indiany svede Finche a Violet původně na několik málo hodin dohromady, nakonec je z toho však mnohem víc, než všichni čekali. Finch se zase „probudil“. Už nespí. Žije. Užívá si. Raduje se. Život zase dává smysl. Děkuje za všechny maličkosti, které díky existenci Violet nachází a nechápe, proč se mu všichni snaží pomoct, když on to nepotřebuje. Stejně tak Violet v sobě najde sílu začít znovu dělat spoustu věcí, které si již dlouho odpírala. Oba se snaží dohnat ztracený čas, kdy „nežili“ a riskují všemožné, potýkají se s nepochopením i sami se sebou. Oba mají pár kostlivců ve skříni a ani jeden je nechce (nemůže? Kdo ví…) řešit, protože v tom buď nevidí smysl, přistupuje k tomu velmi lehkovážně nebo si ty problémy ani nepřipouští. S každou další změnou v náladě Finche, nebo ve smýšlení Violet jsem trnula, kdy přijde ten zlom… Finch mi neskutečně učaroval, protože takového kluka si přeje potkat každá romantická duše. A Violet… pro člověka jako je ona doopravdy stojí za to zůstat žít, neboť ona může být prostředník, který ukáže, co je smysl života.

.

Jeden velký zázrak

Knížka, jež mi vzala slova z úst a zanechala jen pocit nepopsatelné „plné prázdnoty“, mi doslova vyrazila dech. Dlouho jsem se necítila tak nabitá dojmy, emocemi po přečtení něčeho (však taky tuhle recenzi píšu skoro o týden později, než jsem ji dočetla). Příběh o hledání pravd a sebe samého, o těžkostech dospívání a srovnávání se s životními tragédiemi a osudy, o boji se zákeřným duševním onemocněním a o ochutnávání první lásky si z mého pohledu zaslouží patřičnou čtenářskou pozornost. Ten zázrak, který v knize spatřuju, tkví ve skutečnosti, že popis psychických stavů obou hlavních hrdinů (a nejen jich!) byl věrohodný a nutil číst dál a dál, fandit jim nebo jim naopak spílat, smát se s nimi i plakat.

Krásným úkazem byly také projevy lásky, které se v knize objevovaly. A závěrečné putování patřící k jejich projektu? = grandiózní vyvrcholení celé knihy a poukázka na to, že i v tom špatném se dá nalézt smysl a něco dobrého pro toho druhého. Za mě jednoznačně 10/10, hlavně za to, že jsem jim věřila…

.

Oblíbený citát:

Sedám si na postel a listuju rozstříhanými knihami, jednou po druhé, a čtu si všechny vystříhané pasáže. (…) Co kdyby život fungoval tímhle způsobem? Kdyby se skládal jen ze šťastných částí, z ničeho hrozného, z ničeho ani trochu nepříjemného? Co kdybychom z něj mohli vystříhat všechno špatné a nechat si jen to dobré? (s. 157-158)

.

Autor: Jennifer Nivenová

Název v orig. (angl.): All the Bright Places

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2015

Počet stran: 360 s.

Autorka fotky k recenzi: Bára

Autor recenze: Pavlína

Rating: 5. From 1 vote.
Please wait...
5 thoughts on “Všechny malé zázraky”
  1. […] Všechny malé zázraky (s. 157-158) […]

  2. Ailes Duben 4, 2016 on 7:31 am Odpovědět

    Po přečtení této knížky jsem se cítila úplně stejně. Vůbec jsem nečekala, že bude tak dobrá, ale byla – od začátku až do konce.
    Moc pěkná recenze, připoměla mi, co jsem při čtení cítila. 🙂

    • Pavlína Duben 6, 2016 on 6:35 pm Odpovědět

      Děkuji moc za reakci na recenzi. Jsem ráda, že se najdou lidé, kteří to cítí stejně jako já. 🙂 Toto je jedna z knih, které mě za poslední měsíce více než oslovily, zatím se pořád drží v žebříčku TOP. 🙂

  3. Lauralex Leden 9, 2017 on 12:42 pm Odpovědět

    Ta kniha.. Ta kniha! Ta kniha je boží a já ji miluju. Moje další životní. Nemůžu říct, co všechno mi dala. Dala mi víc, než je asi možné, protože jsem to já. Víš, rozložila mě na milion malých kousků a pak mě složila zase dohromady. Jako všechny barvy v jedné.
    Finchi, můžeš za to, že tě miluju. AMEN

    • Pavlína Leden 11, 2017 on 4:10 pm Odpovědět

      Je super, že knihy mají opravdu velkou moc a dokáží lidi takto udolat 🙂 I za mě patří k těm, které mě v roce 2016 velmi obohatily. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<