obracíme stránky

Za listem list

Home / Recenze fakt čtivé / Všichni jsme utkáni z hvězd

Všichni jsme utkáni z hvězd

Když jsme dostaly nabídku na zrecenzování knihy Všichni jsme utkáni z hvězd, říkala jsem rovnou Lucce, že toto rozhodně číst nemůžu, že na to nemám. Číst si o smutku, konci života, to nemůžu zvládnout, opakovala jsem jí pořád dokola. Já, která jsem brečela i u dojemné scény v Medvídkovi Pú. Naštěstí knížka Lucku zaujala, takže si ji velmi ochotně k recenzi vzala. Jenže se to nějak seběhlo a osudem mi knížka byla evidentně předurčena, že si po odmlce našla ke mně přeci jen cestu, takže jsem se uvolila, že si ji nakonec přečtu. A jak to celé dopadlo? Sesekala mě tak, jak jsem čekala?

.

Někdy je konec vlastně nový začátek

To je konec! To byla má první slova, když jsem knížku položila na noční stolek, strašně jsem se jí bála. Uctivě jsem ji pár dnů obcházela a sbírala odvahu ji otevřít a začíst se. A teď si říkám, jak jsem byla hloupá. Sice mě dojaly už první strany, ale stálo to za to. Ta knížka má totiž duši a dává lidem pocítit hlubokou naději a klid, smiřuje, utěšuje v těžkých chvílích a člověk se zvládne i přes slzy usmívat. Minimálně jeho duše ano. Když je člověk mladý, tak smrt bere jako něco strašně vzdáleného. Příběhy vedlejších postav Issy nebo Hope záhy čtenáře vyvádí z omylu. Smrt je všudypřítomná, jen nevíme, kdy nám sečte dny. Stella, která se vyrovnává s polotragickou událostí, kdy její manžel Vincent přišel ve válce v Afghánistánu o nohu a trpí posttraumatickou stresovou poruchou a evidentně v sobě dusí spoustu myšlenek a emocí, nejraději utíká každou noc k práci v hospicu, aby se s ním nemusela vidět, když nemůže spát a utápí svůj žal v alkoholu a hlasité hudbě. Právě tady se jí postupem času začnou místní klienti svěřovat se svými trápeními a nedořešenými záležitostmi. A tehdy začne psát jejich dopisy na rozloučenou a usmířenou…

.

Dopisy z konce světa

V dopisech, kterými jsou jednotlivé části kapitol proloženy, naleznete neskutečné množství životních příběhů všech myslitelných osobností – jsou tu lidé bohatí i chudí, lidé heterosexuální i homosexuální, lidé nešťastně či platonicky zamilovaní, lidé, kteří cítí za nějakou událost vinu a potřebují ji odčinit… Každý z těchto pacientů pociťuje úlevu, když se Stelle vyzpovídá. Na oplátku jim Stella zaručí, že dopis bude po jejich skonu doručen svému adresátovi. Dodržuje to do té chvíle, než se jí svěří osoba, jejíž dopis by měl být odeslán dřív, než bude pozdě, a Stella, řešící současně svou nelehkou životní situaci, se odhodlá k činu…

Ale řeknu vám, představa, že by mi některý z dopisů někdy přišel… nevím, co bych dělala, srdce usedalo, když jsem to pročítala, ale přitom to bylo tak laskavé, mnohdy humorné, vždy vlídné. Jako kdyby v té chvíli, kdy pro někoho končí svět, přicházel klid a naděje, že i tato smutná událost má nějaké pokračování, něco, co bude v lidech, které miluje, žít dál.

.

Rozervanost vnitřních světů

Každý z hrdinů měl vlastní šrámy na duši. Řešil si své problémy. Někteří rozpadající se vztah, který jim protékal mezi prsty, jiní osamělost, další strach ze smrti, která obcházela všude kolem, další dlouhá léta nenaplněnou lásku a jiný zase pocit viny… Na miniaturním prostoru v podstatě jedné ulice dokázala Colemanová vytvořit průřez naší společností, povahami, příběhy, osudy. Umně si vyhrála s jejich psychologickým prokreslením, s jejich osobnostmi. Dokázala jim vdechnout život, i když bylo u některých od začátku jasné, že o něj brzy přijdou, ale ta vůle k životu tam byla pořád, ty postavy vyskakovaly z řádků a chodily kolem vás po pokoji, mohli jste se s nimi hádat, křičet na ně, jak jsou zabednění, nebo naopak je utěšovat, když na ně přišel splín. Rozervanost postav, jejich smutky i laskavá srdce dojímaly na každé stránce. Zamilujete si je všechny do jednoho.

Jednotlivé kapitoly vyprávějí na střídačku vybraní hrdinové z knihy, o jejichž životních příbězích se toho dozvídáme nejvíc, ale jelikož jsou jejich příběhy provázané, může v každém okamžiku jiný hrdina poskytnout doplnění do bílých míst. A v knížce, ačkoliv se to zdá nemožné a nepropojitelné v něco rozumného, najdete fakt vše – zamilované příběhy, příběhy z válečného prostředí, příběhy mladých i starých, zdravých i nemocných. A absolutně to nepůsobí neuvěřitelně nebo nemístně. Vše je na svém místě, funguje to adekvátně situaci a přináší to kýžený účinek.

.

S láskou…

Jsem člověk, který psaní dopisů miluje, je to vždy dobrodružství najít nějaký ve schránce a ještě dobrodružnější je nějaký napsat, ozdobit a poslat. Ideu se záznamem posledních myšlenek umírajících lidí jsem přijala jako samozřejmost. Jak jsem už psala, smířit se s tím, že takový dopis znamená něčí konec, je těžké, ale zůstane vám po tom člověku něco hmatatelného, důkaz jeho lásky k vám. Vzpomínka. A když se budete dívat na hvězdy, budete mít pocit, že jsou vám jaksi bližší. Protože všichni jsme utkáni z hvězd. 10/10.

.

Oblíbené citáty:

I ona jako by do mě viděla. Ale snad ještě nikdy jsem tak naléhavě nepociťoval, že bych potřeboval utěšit. A právě v tom okamžiku mi došlo, že pokud žijete život, který je tak pečlivě poskládaný jenom z náhodných známostí a z kolegů v práci, nemáte nikoho, za kým byste mohli přijít a požádat ho, aby vás objal. (s. 401)

Co by to bylo za lásku, kdyby o ni člověk nemusel pořád bojovat? A jaký by byl náš život, kdybychom o něj nebojovali každičkou vteřinu? My dva ještě pořád můžeme mít náš společný šťastný konec. Akorát, že to nebude konec, bude to spíš nový začátek. (s. 459)

.

Za recenzní výtisk děkujeme mnohokrát nakladatelství Domino (a zároveň se omlouváme, že to trvalo takovou dobu, než byla recenze zveřejněna).

.

Autor: Rowan Coleman

Název v orig.: We Are All Made of Stars

Vydáno: 2017

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 499 s.

Fotka k recenzi: L&P

Autor recenze: Pavlína

No votes yet.
Please wait...
2 thoughts on “Všichni jsme utkáni z hvězd”
  1. banánové pyré Duben 21, 2017 on 8:33 pm Odpovědět

    Skvělá a citlivá recenze na nejspíš skvělou, krásnou a citlivou knihu 🙂 Mám hrozně ráda, když mi při čtení recenze naskakují obrazy a emoce, když vidím, jak to ten člověk odžil a dokáže se o to podělit s ostatními. Krásné psaní o krásném psaní! 🙂

    • Pavlína Duben 27, 2017 on 3:17 pm Odpovědět

      Moc děkuji za milý komentář. 🙂 A knížku opravdu můžu vřele doporučit, protože ty emoce v ní jsou krásně schované a řekla bych, že si dokáže čtenáře podmanit. Směle do ní! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Láskou ke knížkám

>> <<